Nová metoda ukazuje, jak komunikovat s lidmi s Alzheimerovou chorobou

Pokud se ve vaší rodině objeví demence, dříve či později se váš blízký přestane orientovat ve stejném čase a prostoru jako vy. Chová se neadekvátně a nepochopitelně. Raději se uchyluje do vnitřního světa, do vlastní minulosti, kdy byl užitečný, milovaný a oceňovaný. Ten se stává jeho faktickou realitou, vnější prostředí pro něj naopak ztrácí význam. Vstoupit za zavřené dveře tohoto světa nám může pomoci metoda Validace.

I zkušení zdravotníci dnes užívají tradiční terapeutické metody, které se často snaží vtáhnout nemocného do skutečného světa, zklidnit jeho projevy, tlumit rozrušení. Není výjimkou, že se v dobré víře pokouší vyvést ho z omylu, uvádět jeho slova na pravou míru nebo odklánět jeho pozornost jinam. A tak když se například nemocný člověk snaží odejít domů, vysvětlují mu, že doma je tam, kde se nachází.

Metoda Validace podle Naomi Feil si neklade za cíl zlepšovat zdravotní stav nemocného nebo ho léčit. Pomáhá pečujícím vcítit se do emocí zdánlivě ztraceného člověka a pomoci mu je vyjádřit a prožít. Jde o to vstoupit do jeho světa, projít se v jeho botách a s hlubokou empatií mu naslouchat. Dáváme mu tak najevo, že není sám a že mu rozumíme. Pomáháme mu prožít emoce a najít vnitřní klid.

Za každým chováním člověka, byť sebebizarnějším, a to je základním principem celé metody, totiž existuje příčina. Každý jeho projev, i stereotypní opakování slov či pohybů, výkřiky, výbuchy agrese, klepání do stolu, odráží jeho lidskou potřebu.

„Jak člověk stárne, dostává se do fáze, kdy bilancuje svůj život. Často se v jeho životě stalo něco, co nemá vyřešené nebo uzavřené. Mohl prožít trauma, rodinnou krizi, potlačil křivdu nebo smutek, a ke konci svého života chce tyto věci dát do pořádku,“ vysvětluje Helena Nováková, ředitelka Alzheimercentra Zlín, které jako jedno z prvních zařízení specializovaných na péči o nemocné Alzheimerovou chorobou v České republice umožnilo svým zaměstnancům absolvovat dvoudenní kurz Metody Validace podle Naomi Feil.

„Je nutné si uvědomit, že všichni tito lidé jsou jedineční a originální, stejně jako jejich osudy, a musíme k nim přistupovat s úctou, respektem a hlavně empatií. Chápat, že svým jednáním vyjadřují své určité potřeby, a nesnažit se jim odporovat nebo je měnit. Pokud se klient po obědě shání po dalším jídle, pravděpodobně to značí jeho hlad po lásce a pozornosti, neměli bychom ho tedy začít přesvědčovat, že už přeci jedl,“ doplňuje Helena Nováková, původem dětská sestra s dlouholetou praxí v péči o seniory a osobní zkušeností s nemocí ve vlastní rodině, která také prošla prvním stupněm kurzu pod vedením zkušené lektorky Márii Wirth.

Tipy pro usnadnění péče o nemocného v domácím prostředí, které se jinde osvědčily

1) Výrazně označte dveře v bytě – zejména toalety, východ naopak zkuste „zneviditelnit“ např. výmalbou

2) Vytvořte knihu s fotkami lidí a známých míst i s popisky

3) Pořiďte oděvy, které se snadno oblékají a svlékají, boty s neklouzavou podrážkou

4) Zajistěte bezpečné prostředí s dostatkem volného prostoru pro pohyb a případně záchytných bodů (madel, odstraňte ostré předměty, klouzavé koberečky a vratké kusy nábytku, znepřístupněte léky či chemické prostředky apod.)

5) Zaveďte denní rozvrh s časy pravidelných úkonů, včetně návštěv toalety

6) Nedělejte v bytě příliš mnoho změn, a pokud tak raději postupně

7) Dávejte jednoduché úkoly a pokládejte otázky, na které je možné odpovědět ano/ne

8) Před jídlem posaďte nemocného před již prostřený stůl, ať zamezíte zmatení

9) Podporujte soběstačnost, ale dopřejte nemocnému dostatek času, aby úkon provedl

10) Pokud se některé otázky často opakují, můžete napsat odpovědi na papír

Starý člověk touží po základních jistotách jako je láska a bezpečí, cítit se potřebný, či prožívat vlastní emoce. Se svou omezenou schopností se vyjádřit tak, abychom mu snadno porozuměli, sděluje své potřeby jiným, nestandardním způsobem. Může například komunikovat prostřednictvím předmětů, které jsou jakýmisi symboly a jízdenkami do minulosti. Pokud u sebe žena neustále a všude nosí svou kabelku, vyjadřuje tím svou identitu. Zajímáme se o její pocity spojené s tímto předmětem. Typické použití validační metody by pak byly otázky typu: „Je pro vás ta kabelka důležitá? Nosíte ji vždy při sobě? Jaké by to bylo, kdybyste ji neměla?“ Stejně tak například prsten může symbolizovat manželství, lásku nebo vztah.

Lidé s demencí jsou velmi specifickou, křehkou skupinou, a i péče o ně je specifická, často náročná až vysilující. Metoda Validace ale může pečujícím přinést uspokojení z práce a zabránit například i syndromu vyhoření. Většina absolventů kurzu dnes říká, že jim tato metoda doslova otevřela oči. Podle Naomi Feil pomáhá velmi starým lidem nalézt vnitřní rovnováhu a připravit se na pokojný odchod z tohoto světa bez úzkostí a strachu.

Pokud se vy nebo někdo ve vaší rodině či okolí potýká s domácí péčí o nemocného Alzheimerovou chorobou nebo máte podezření, že u některého z vašich blízkých se projevují příznaky onemocnění, můžete se pro radu obrátit na jakékoli z devíti specializovaných zařízení sítě Alzheimercentrum. Pracovníci nejenže poskytují poradenství a konzultace zdarma jakožto součást sociální služby, ať už telefonicky nebo při osobní návštěvě, ale jsou vyškoleni také pro provádění testu kognitivních funkcí – tzv. Mini Mental State Exam (MMSE), který je základem při diagnostikování nemoci. Odborníci upozorňují na to, že včasná diagnóza může výrazně pomoci zkvalitnit život nemocného. Přesto je nemoc z důvodu častého bagatelizování příznaků i samotnými lékaři často odhalena až rozvinutém stádiu, tedy v době, kdy nasazení léků již nepřináší žádné významné výsledky. Více informací k onemocnění můžete nalézt na webových stránkách http://www.alzheimercentrum.cz/ či na stránkách České alzheimerovské společnosti.

Jak komunikovat s nemocnou babičkou nebo dědečkem v souladu s principy validační terapie

1. Odložte vlastní pocity, abyste se mohli projít v botách své babičky

V první řadě se snažte zkoncentrovat pomocí svého dechu a odložit vlastní pocity, abyste dokázali přijmout a vnímat, co cítí babička. Zklidněte se a pamatujte, že vaše babička je stále tím jedinečným člověkem, kterého máte rádi, který si zaslouží vaši úctu a respekt, a naslouchejte jejím potřebám.

2. Buďte zrcadlem, kopírujte

Při komunikaci používejte empatii. Nastavte dech, posaďte se do stejné úrovně, zkopírujte tón hlasu i intonaci, výraz tváře, udržujte oční kontakt a pokládejte otázky tak, že jen jinými slovy zopakujete to, co vám babička sděluje. Použijte i něžný fyzický kontakt, pokud je to vám oběma příjemné – např. ruce pod dlaně, přidejte se k jejím pohybům, nasaďte její emoce na svoje.

3. Uvědomte si, že existuje důvod, proč takto jedná a zkuste ho najít společně

Je dědeček inkontinentní a vymýšlí si příběhy, aby to popřel? Že mu uklízečka vylévá čaj do postele, že protéká voda stropem a tak má teď mokrou peřinu? Neutěšujte ho, že to nevadí, nevysvětlujte, jak je to doopravdy a nezlobte se na něj. Vciťte se do jeho situace a ptejte se: „Tvoje postel je mokrá? Je ti to nepříjemné, když je mokrá? Stává se to často, že máš mokrou postel?“

4. Pomozte jim prožít emoce, které si neodžili nebo je v sobě potlačili, aby mohli najít klid mysli a mohli se připravit na smířenou smrt

Dávejte najevo lásku také neverbálně. Doteky mají obrovskou moc spouštět emoce. Vžijte se do nich, vstupte do jejich momentálního světa, pokládejte otázky lásky, zajímejte se o to, jak se cítí, co prožívá: „Chybí ti maminka/ babička/ syn? Jak moc ti chybí? Co pro tebe znamená?“ Prožívejte to s nimi, souciťte s nimi, ale nelitujte je.

5. Nehádejte se, neodporujte, ale nemusíte ani lhát

Pokud se dědeček nečekaně ptá po své matce, nevysvětlujte, že už zemřela, neodporujte, jen ho tím zmatete nebo rozrušíte. Ale nesnažte se ani milosrdně lhát. On hluboko uvnitř ví, že svou maminku dávno pohřbil. Možná to znamená, že se bez matky bojí nebo má ve vztahu s matkou nedořešený problém a nikdy neměl možnost vyjádřit své pocity. Zkuste přeformulovat jeho dotaz přibližně takto: „Tvoje maminka, hledáš ji? Je s ní něco? Je nemocná? Co jí chceš říct?“ Naslouchejte se zájmem a pozorně, a pokud to bude potřeba, nechte ho, aby se vyplakal, potřebuje vyjádřit své pocity.

6. Obviňování neberte osobně, hledejte příčinu vzteku nebo smutku

Jestli vás nebo někoho v rodině babička obviní, že jste ukradli její snubní prsten, nejdříve se nadechněte, vydechněte, zkoncentrujte se opět: nehádejte se s ní. Chápejte, že babička vidí tento prsten jako symbol a způsob, jak vyjádřit své emoce. Může také zastupovat něco nebo někoho z minulosti. Uvědomte si, jestli babičce třeba nezemřel nečekaně manžel, pro kterého tehdy nemohla truchlit. Čím víc se budete hádat, tím víc se ona bude muset bránit. Empaticky naslouchejte a přeformulujte, co říká: „Babičko, já jsem ukradla tvůj prsten? Ten prsten je pro tebe důležitý? Kolik ti bylo, když jsi dostala?“ Přistupte na její hru, neuklidňujte ji, neodvádějte pozornost od nepříjemných věcí. Naslouchejte a opakujte citlivě a s empatií, co říká, dokud se nevypovídá či nevypláče a nedojde klidu sama.

7. Přistupujte k babičce či dědečkovi stále jako k plnohodnotnému člověku, který má svou důstojnost

Alzheimerova choroba sice začíná pomalu, ale připravte se na to, že se bude nevyhnutelně zhoršovat. Užívejte si pokud možno co nejvíce a nejdéle komunikaci s vaším blízkým. Budujte příjemné společné momenty a možnosti, jak se společně zasmát. I nemocní lidé se rádi baví. Nezlobte se na sebe za to, že nejste neustále takoví, jací byste chtěli, je to lidské. Nebojte se kdykoli obrátit na odborníky s žádostí o pomoc.

Zdroje:

Inzerce