Rekonstrukce pražského hlavního nádraží byla určitě vítanou a nutnou změnou. Kdekoho už ale jistě stihlo zarazit, že odskočit si na novém nádraží člověka přijde na dvacet korun českých.

Dalo by se to možná vysvětlit tím, že jde o extrémně luxusní záchody (i když otázkou by pak bylo, kdo po takových záchodech toužil, mají-li sloužit všem cestujícím). Nicméně kromě docela moderního vzhledu a turniketů u vchodu (kam se hází těch dvacet korun) zase tak luxusní nejsou: U třech ze čtyřech umyvadel mohl člověk například nedávno marně hledat mýdlo - nádobky byly rozbité stejně, jako na záchodech daleko levnějších.

Přitom pokud bychom předpokládali, že záchody denně navštíví 2000 lidí (celkově hlavním nádraží denně projde asi 100 000 lidí), pak denní tržba je minimálně 40 000 korun, tedy více než milion korun za měsíc. Nepůjde tedy zřejmě o žádný ztrátový podnik. A když si k tomu uvědomíme, že budova nádraží je plná luxusních prodejen, jejichž zisky jistě nejsou zanedbatelné, nabízí se otázka, proč by měla veřejné záchody dotovat například servírka v kavárně, pro níž dvacet korun často představuje třetinu hodinového platu, nebo studenti. Tělesným potřebám se navíc často špatně poroučí a tak člověk částku platí "pod tlakem" (s čímž asi provozovatelé kalkulují).

Dokonce i v Německu, kde jsou platy mnohem vyšší a záchody často mnohem luxusnější, byste těžko hledali toaletu, která stojí více, než půl eura, tedy zhruba třináct korun. V dalších evropských zemích je to podobné; na nádraží v Kodani například otevřete skvěle vybavený záchod na základě platné jízdenky.

Praha navíc v tomto ohledu u nás není výjimkou. Už se jí docela přibližuje nádraží ostravské, kde zaplatíte za ne zrovna čistý záchod dvanáct korun, tedy pořád víc než za dobrý jogurt. A ostatně při platech v tamním regionu ta částka zhruba odpovídá těm pražským dvaceti korunám.