Obraz Portrét dámy od Giuseppeho Ghislandiho, známého také jako Fra’ Galgario, patřil k dílům, jejichž osud byl po desetiletí zahalen tajemstvím. Tento italský malíř pozdního baroka, někdy označovaného jako rokoko, tvořil v letech 1655 až 1743 a jeho portréty urozených dam a pánů se dnes nacházejí ve slavných galeriích v New Yorku, Miláně či Bergamu. Jeden z jeho nejcennějších obrazů se však po roce 1940 ztratil z povrchu zemského. Naposledy byl součástí sbírky Jacquese Goudstikkera, jednoho z nejvlivnějších nizozemských obchodníků s uměním před druhou světovou válkou.

Goudstikker nebyl jen obchodníkem, ale i kurátorem a znalcem, který dokázal do Nizozemska přinést mezinárodní renomé. V roce 1934 zorganizoval velkolepou výstavu italského malířství ve Stedelijk Museum, kterou navštívila i samotná královna Vilemína. O několik let později však nacistická okupace jeho život převrátila naruby. Goudstikker se snažil s rodinou uprchnout, ale tragicky zahynul při pádu na palubě lodi SS Bodegraven. Jeho sbírka stovek obrazů zůstala v Amsterdamu a stala se kořistí nacistů. Hermann Göring osobně dohlížel na její rozprodej a významná díla se dostala hluboko pod svou cenou do rukou pohlavárů Třetí říše.

Stopy vedou k nacistovi v Argentině

Jedním z těch, kdo z loupeže profitovali, byl Friedrich Kadgien, důstojník SS a finanční poradce Göringa. Dokumenty ukazují, že právě on získal Ghislandiho Portrét dámy. Kadgien patřil k lidem, kteří nejen plánovali hospodářské posílení nacistického Německa v rámci „čtyřletého plánu“, ale také se osobně obohacovali na loupežích umění, cenností a diamantů zabavených židovským obětem. Po válce dokázal využít švýcarských prostředníků, založit firmu a s nastrčenou identitou se usadil v Argentině. Tam navázal vztahy s režimem Juana Peróna, rozšířil svůj byznys i do Brazílie a žil v blahobytu až do své smrti v roce 1979.

Jedno z děl ukradeno nacistyzdroj: Profimedia.cz

Po jeho smrti zůstala vila s uměleckými díly v rodině. A právě zde, nad pohovkou v obývacím pokoji nedaleko Buenos Aires, visel Portrét dámy, aniž by o jeho původu kdokoli z okolí tušil. Když Kadgienova dcera nedávno nabídla dům k prodeji prostřednictvím realitní kanceláře, na zveřejněných fotografiích si všímaví novináři z deníku Algemeen Dagblad okamžitě povšimli podezřele známého obrazu. Následovalo policejní pátrání, ale když dorazila razie, obraz byl pryč. Na jeho místě visel koberec s motivem koní a krajiny. Vyšetřovatelé jsou přesvědčeni, že byl odstraněn krátce poté, co se o něm začalo psát v médiích.

Návraty ztracených pokladů

Příběh Ghislandiho díla není ojedinělý. Od konce války byly objeveny a navráceny stovky obrazů, které nacisté ukradli z židovských sbírek. Některé se našly v Německu a staly se součástí nizozemských národních kolekcí. V roce 2006 pak došlo k velkému průlomu, když bylo 202 obrazů z Goudstikkerovy sbírky navráceno jeho snaše Marei von Saher. Patřila mezi ně díla nizozemských mistrů ze 17. století, jejichž jména dnes zdobí muzea po celém světě. Některé obrazy byly identifikovány i v Metropolitním muzeu v New Yorku či v Pinacotece di Brera v Miláně. Nedávno navíc vyšlo najevo, že na sociálních sítích Kadgienových dcer se objevilo i květinové zátiší Abrahama Mignona, další ukradený skvost.

Marei von Saher, poslední žijící dědička Goudstikkerovy rodiny, dnes zdůrazňuje, že cílem její rodiny je navrátit každý jednotlivý obraz ukradený z Jacquesovy sbírky a tím obnovit jeho odkaz. Zdá se, že cesta k navrácení Portrétu dámy bude ještě dlouhá, protože obraz je znovu nezvěstný. Příběh, který začal před více než osmdesáti lety krádeží v okupovaném Amsterdamu a pokračoval ve vile nacistického finančníka v Argentině, tak stále nemá poslední kapitolu. Možná však ukazuje, že i ty nejpečlivěji ukryté stopy zločinů mohou jednou vyplavat na povrch – třeba i v obyčejném realitním inzerátu.