Londýnský rodák, politik a poslanec Samuel Pepys (1633-1703) stál dlouhá léta v čele anglické admirality a zavedl některé důležité reformy, které položily základ profesionální námořní služby. Nejvíce se ale proslavil svým legendárním deníkem.

Začal si jej psát 1. ledna 1660 a skončil kvůli zhoršujícímu se zraku a strachu z oslepnutí o necelých devět let později. Barvitě, přesně a poctivě v něm zachytil důležité dobové události a život tehdejší společnosti, jedovatými poznámkami a šťavnatými drby nešetřil ani své přátele a známé.

Osobní deník jako cenné historické svědectví

Poprvé se ve svých denících zmiňuje například o čaji, který se později stal anglickým národním nápojem, popisuje londýnskou morovou ránu z let 1665-1666, velký požár ze září 1666, korunovaci Karla II. v lednu 1651 nebo druhou anglo-nizozemskou válku v letech 1665-1667. Nechybějí ani zmínky o klíčových osobnostech té doby, jako byl architekt Christopher Wren nebo fyzik Isaac Newton.

Čtenářsky nejvděčnější jsou ale zřejmě erotické pasáže, v nichž Pepys podrobně zachytil své milostné eskapády, románky a manželské nevěry.

Pokud jde o sex, byl přitom Pepys až do svých 25 let poměrně zdrženlivý. Trpěl totiž močovými kameny, a tak to kvůli bolestem na nějaké extra dovádění rozhodně nebylo. Všechno se změnilo 26. března 1658, kdy podstoupil Pepys operaci a kdy mu z močového měchýře odstranili kámen velikosti tenisového míčku. Od té doby byl svobodným a nespoutaným mužem. Operace totiž nejen vyčistila jeho močové cesty, ale poněkud nešťastné chirurgovo šmiknutí také způsobilo pacientovu sterilitu. A to byl začátek Pepysova nespoutaného a zhýralého erotického života.

Pustil se do toho přímo po hlavě a bral, co mu přišlo... pod ruku. Zapletl se se svými sekretářkami, se služebnými, s dceruškami svých přátel – a hlavně si všechno do detailů poctivě zapisoval do svého deníčku. Nijak netoužil po tom, aby si jeho osobní zápisky někdo cizí četl. Psal je ve zkratkách, těsnopisem či v jakýchsi kódech za použití španělských, francouzských či italských slov. Deníky byly zveřejněny až v 19. století.

Navzdory tělesným rozkoším Pepys nikdy nezapomněl na to, co z něj v tomto ohledu udělalo svobodného muže. Kámen vyjmutý chirurgem z močového měchýře si nechal pozlatit a 26. března mu každoročně na oslavu svého uzdravení připíjel.