Je trochu paradox, že jako Čech obdržel Konkolski uznání amerického prezidenta a jako Američan toho českého. "To ale nic nemění na skutečnosti, že já i rodina máme z obojího ohromnou radost. Potvrzuje to, že naše úsilí mělo hodnotu i pro jiné a že nebylo vynaloženo nadarmo," říká šestasedmdesátiletý rodák z Bohumína.

Konkolski se během své kariéry vydal na tři sólo plavby kolem světa a udělal tři závody přes Atlantik. "Prvotním cílem byl sólo závod přes Atlantik OSTAR 72, a pak další dva v letech 1976 a 1980. Šlo o sportovní reprezentaci," vzpomíná. Po závodě v roce 1972 se vydal i na sólo plavbu kolem světa, která mu zabrala tři roky. Absolvoval ji s lodí Niké, která byla druhým nejmenším plavidlem světa, jemuž se to povedlo.

Následovaly i další plavby: například s dětmi kolem Baltu, posádkový závod z Anglie do Západní Austrálie, Parmelia Race 1979 a nakonec dva další sólo závody okolo světa – BOC Challenge 1982-83 a BOC Challenge 1986-87. "V jednom jsem vyhrál dvě etapy a udělal pět světových rekordů," říká Konkolski, který se o vodu zajímal už odmalička. V šestnácti letech se proto stal členem Oddílu jachtingu ŽD Bohumín a začal se závoděním, které postupně přerostlo do vyšší úrovně na námořní jachting.

Na moři Konkolski trávil spoustu času. Jen během závodů to bylo pět let. K tomu je třeba přičíst plavby na starty závodů, návraty domů, tréninky či zkušební a jiné plavby. "Pokud uplutou trasu přirovnám k délce našeho rovníku, tak jsem ho obeplul devětkrát," vypočítává.

Dlouhý život v USA

Ovšem oceán, to je živel. A tak se i Konkolski dostal do řady nebezpečných situací. "To je na knížku. Jen za deset let činnosti zahynulo na moři dvacet mých kamarádů, se kterými jsem závodil. Nutná je především dokonalá příprava a zvládnutí desítky řemesel. Jsem však rád, že jsem se narodil pod šťastnou hvězdou," říká.

Pan Konkolski strávil podstatnou část života také v USA, kde i s rodinou žil dlouhých 33 let. "Odjel jsem bez povolení na sólo závod kolem světa - The BOC Challenge 1982, na který jsem se chystal dva roky. Za to jsem byl doma odsouzen na jedenáct let a rozhodně nemělo smysl se vracet," vzpomíná na náročné období. Američanům je dodnes vděčný, že mu poskytli zázemí. "O tři roky později jsem startoval v dalším závodě. Opět jako Čechoslovák, aby všechny světové rekordy, a bylo jich dvanáct, šly na vrub mé rodné vlasti," dodal.

Niké je zase doma

S jeho životem je nesmazatelně spojena také jachta Niké, kterou začal vyrábět ve svém bohumínském paneláku. Tam vznikly menší části, například lodní žebra a další součástky, ovšem samotná stavba se pak uskutečnila v opuštěné hale bohumínské chemičky Lachema. Jak vůbec tato myšlenka vznikla? "Bylo to jednoduché. Na závod potřebujete loď, na kterou nemáte peníze a kterou nikdo u nás neprodává," vysvětlil. "Složité to bylo v tom, že nejprve jste si museli vydělat peníze na materiál, a pak každý detail vyrobit na koleně."

Nejen tehdy mu byla velkou oporou jeho rodina. Niké je v současné době vystavena v ostravských Dolních Vítkovicích, a jelikož je Konkolski z nedaleké Dolní Lutyně, tak ji má skoro doma. "Niké však není moje. Postavil jsem ji sice na vlastní náklady, ale v roce 1972 mi bylo řečeno, že nemohu reprezentovat socialistický stát na soukromém majetku, a tak jsem ji daroval ŽD Bohumín," připomíná. Plachetnice pak vystřídala řadu vlastníků a skončila v majetku Národního technického muzea v Praze. "Zrodila se však v tomto kraji a tady je její zasloužilé a historické místo. Proto mám ohromnou radost, že se alespoň dočasně vrátila," poznamenává mořeplavec.

V současné době už Konkolski oceány nebrázdí, jednou ročně však vyjíždí s kamarády na týdenní plavbu do Chorvatska a v zimě na lyže do italského Livigna. A bývalý rozhodčí, trenér či vedoucí okresní i krajské jachetní sekce se také věnuje psaní knih, kterých vydal už 19. "Mám jich v plánu dalších patnáct. Pak přijdou na řadu filmy. Rozhodně se tedy nenudím," uzavřel spokojeně.