ovoce

Syrová se jíst nedá, je tvrdá a trpká. Stačí ji ale rozvařit a kdoule ukáže, proč se po ní jmenuje marmeláda. Pektinu má tolik, že ztuhne bez želírovacího cukru, a z protlaku se dá ukrojit „sýr“ jako od babičky. Právě teď dozrává.

Trnky a jeřabiny se prý mají sbírat až po prvním mrazu. Tradice to je, a úplně náhodou samozřejměš nevznikla, ale přímo podmínka ne. Plod, u kterého má mráz opravdu slovo, je jiný.

Krásně červené jablko ještě nemusí patřit ze stromu dolů a nenápadně zelenožluté už může být přesně připravené na utržení. Ovocnáři se podle barvy slupky neřídí. Dávají přednost testu, který ukáže, kolik škrobu se v dužnině už proměnilo v cukr. Doma ho nahradí pár jednoduchých znaků.

Vysoko v pákistánských horách má žít národ, jehož příslušníci se běžně dožívají 120 let, ženy rodí ještě po šedesátce a rakovina je pro ně údajně neznámým pojmem. Za jejich vitalitou mají stát meruňky. Příběh obyvatel údolí Hunza zní téměř pohádkově – jenže skutečnost je podstatně složitější.

Pod stromem leží hromada padaných jablek a moštárna vás bez dvou metráků často ani nevezme. Domácí mošt se přitom dá vylisovat i bez profesionálního lisu — z jednoho kila jablek vytáhnete půl litru až osm deci šťávy. Jen pozor na to, které padance do bedny nepatří ani náhodou.

Letošní sklizeň ovoce v Česku spadla na 68 445 tun, což řečeno jen tak do placu zní jako celem vysoké číslo, jenže realita je taková, že se jedná zhruba o polovinu té loňské. Nejhůř dopadla jablka a pěstitelům bude chybět přes miliardu korun.

Na Valašsku kvůli sušení ovoce stály celé roubené stavby, které v letech dobré úrody běžely bez přerušení i několik týdnů. Doma dnes stačí trouba a trpělivost. Pozor ale na jednu chybu, kvůli které skončí celá várka v koši.

Švestky se sklízejí ve třech různých fázích zralosti podle toho, co z nich má být. A kromě povidel a sušení z nich jde udělat i klevera, švestková omáčka k moučníkům, kterou dnes v kuchařkách málokdo najde.