Magazín

Proti mně stojí zástupce Okresního národního výboru, který přišel vybrat povinné dodávky. Tento rok si toho berou až podezřele moc, ale nehádám se s nimi, nemělo by to význam. S dojetím se loučím s polovinou svých koní a chci už pány úředníky vyprovodit, zástupce mě ale ještě zastaví: "Počkejte, pane Jehlík, podle seznamu, který jste sám podepsal, máte odevzdat ještě část ovcí." Zamrazí mě. Nikdy jsem na statku žádné ovce neměl. Na tváři pana zástupce se objeví úlisný úsměv.

Šťastné a klidné prostředí pro život a práci v čínském Sin-ťiangu vyžaduje nepřetržitou šikanu místních obyvatel. Ulice křižují stovky policejních hlídek kontrolujících náhodné kolemjdoucí skenerem obličejů v mobilech. A to zdaleka není vše.

Když se mluví o buddhismu, většina českých čtenářů si nejspíš vzpomene na Tändzina Gjamccha. Tedy čtrnáctého dalajlámu, z nepálského exilu už desítky let prosazujícího nenásilný odpor proti čínské okupaci Tibetu, držitele Nobelovy ceny míru a autora mnoha knih o meditaci. Právě čtrnáctý dalajláma je nejvýraznější tváří takového buddhismu, jak ho zná společnost v Evropě a severní Americe. Buddhismu, který je spíš životní filozofií než plnohodnotným náboženstvím, buddhismu hlásajícího na prvním místě odpor vůči veškerému násilí.

Z nejhoršího teroristického útoku v dějinách Egypta, jemuž v pátek padly za oběť více než tři stovky lidí, plynou v zásadě tři hlavní závěry. Zaprvé: Džihádisté zdaleka nejsou poraženi. Zadruhé: Jejich obětí se může stát kdokoliv. Zatřetí: Egyptská vláda se nepoučila a nadále proti nim vede vleklý, ale marný boj, místo aby se snažila odstranit příčiny.

Uprostřed všech těch hrůz přišla konečně také jednou dobrá zpráva: Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) minulý týden ve středu v Haagu odsoudil k doživotnímu vězení bývalého vrchního velitele bosenskosrbských jednotek generála Ratka Mladiče. Poté, co už někdejší politický vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić dostal čtyřicet let, dostihl nyní spravedlivý trest i druhého z obou mužů, kteří nesou hlavní odpovědnost za srbské zločiny za války v Bosně v letech 1992 až 1995.

Američtí prezidenti nebyli strnulí, jak jejich sochy. Naopak, měli své choutky a rádi se napili a napijí, vezmeme-li v potaz i ty žijící. Někteří možná až příliš. Co nesmělo chybět v domácích barech slavných i méně známých hlav Ameriky?

Velká vlaková nádraží se pomalu proměňují v nákupní galerie. Sází na pohodlnost současných zákazníků zvyklých na internetový prodej - chtějí nákupem ztrácet co nejméně času a rychlý nákup je při čekání na zpožděný vlak užitečnější činnost než netrpělivé přešlapování na místě. 

Jen pár týdnů zbývá tureckému historickému městečku Hasankeyfu, než zcela zmizí ze světa. Přežilo starověký Řím, Byzantskou říši i nájezdy tureckých kmenů, teď však jeho až 10 tisíc let staré památky a kamenné mosty zmizí pod hladinou gigantické přehrady s vodní elektrárnou Ilisu.