Magazín

Konzerva plná rozemleté hmoty, která v některých případech maso viděla jen z rychlíku, zalité ve spoustě tuku a soli. To se Čechům vybaví při slově lančmít. Ani za hranicemi na tom není s kvalitou o moc výš. Možná tak překvapí, že přesně tahle potravina je v Jižní Koreji považovaná za lahůdku a lidé za ni utrácejí miliardy.

Opadávající omítka tréninkového centra už leccos pamatuje. Jak ale vědí například fanoušci Rockyho, k výchově skvělých sportovců bojujících v ringu není moderní zázemí až takovou nutností. Dagestán je toho skutečným důkazem - z této malé kavkazské republiky pocházejí nejlepší světoví zápasníci. A místní jsou na ně pyšní a náležitě si je hýčkají. 

Už žádné taháky, stačí si skripta přečíst psaná ve speciálním stylu písma a učivo do hlavy poleze téměř samo. Tedy alespoň to tvrdí jeho tvůrci, australští vědci, kteří ho úspěšně vyzkoušeli na vysokoškolských studentech. Princip je prostý: Písmo je tak trochu děravé a má nezvyklý sklon, a tak se musí lidé na jeho četbu řádně soustředit.

Oblíbené diety, které z jídelníčku téměř či zcela vyřazují sacharidy, jsou při dlouhodobém dodržování zdraví nebezpečné a zvyšují riziko předčasné smrti na kardiovaskulární chorobu nebo rakovinu. A to i v porovnání s lidmi, kteří jedí sacharidy ve velkém množství. 

Kdo chce vydělat, způsob si najde. A zdánlivě obyčejná věc zahalená do hávu exotiky a mystiky v jednom, dokáže snadno vydělat miliony. Ví to i Izraelec Guy Erlich, který bohatne na prodeji medu z kadidlovníku. Problém je, že jeho rozsáhlý sad leží na palestinském Západním břehu Jordánu, a tak je je med "tak trochu" nelegální. Což mu ale jen přidává na ceně, která dosahuje astronomických 22 tisíc korun za kilogram.

Že alkohol a zbraně nejde příliš dohromady? Bhútánci na to mají jiný názor. Jejich národní sport v podobě střelby z bambusového luku za mohutného popíjení whisky je zakořeněný v místních legendách. Jenže povolení televize před dvaceti lety s tradicí řádně zahýbalo... Místní totiž zjistili, že fotbal je snazší, zvlášť s nějakou tou hladinkou v krvi. 

Středověký bestseller jménem Kronika česká je všeobecně známý. Co však víme o jejím autorovi? Vlastně jen to, co nám o sobě prozradil na stránkách svého slavného díla.

Jak přijeli, tak mě maminka poslala k sousedům. Pak jsem viděla, že už tam žádné auto nestojí a vrátila se domů. Hrozný pohled. Všechno rozházené, stařenka seděla v kuchyni u stolu, brácha ležel na zemi a brečel. Byly mu čtyři roky,“ popisuje Ludmila Zouharová, jak jí bez varování odvezli komunisté matku, kterou pak neviděla deset let. Její vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.