"Česká republika považuje minulostní otázky za uzavřené, nemovitý majetek Lichtenštejnů na území České republiky byl zabaven po druhé světové válce na základě tzv. Benešových dekretů. Majetek byl konfiskován Lichtenštejnům jako soukromé vlastnictví, nikoliv jako majetek suveréna, tedy státu," shrnuje za Ministerstvo zahraničí mluvčí Michal Bucháček.

Kdo byl Němec?

Jak už dříve popsal HlídacíPes.org, Lichtenštejnsko se na Česko obrátilo dvěma oficiálními dopisy s výzvami k jednání. Odpovědi se však nedočkalo. České úřady odkazují právě na platnost Benešových dekretů, podle nichž po válce konfiskace proběhla, i na neukončený spor o pozemky na Říčansku, který doputoval až k Ústavnímu soudu.

V něm jde o žalobu, kterou v roce 2014 podala Česká republika na Nadaci knížete z Lichtenštejna poté, co vyšlo najevo, že v katastru je jako majitel lesních pozemků stále veden kníže František Josef II. a katastrální úřad zapsal lesní pozemky na nástupnickou lichtenštejnskou nadaci.

"Skutečnost, že nedošlo na základě dekretu ke změně zápisu v pozemkových knihách a v Katastru nemovitostí nebyl zapsán jako jejich vlastník český stát, nic nemění na tom, že byl zemřelému nemovitý i movitý majetek na území dnešní České republiky opravdu zkonfiskován," říká mluvčí Bucháček.

Ministerstvo tedy i s poukazem na neuzavřený soudní spor s Lichtenštejny jednat nehodlá. "Jedná se čistě o věc nezávislé a nestranné justice," konstatuje Bucháček.

Nynějšími předžalobními výzvami, respektive žalobami, reaguje lichtenštejnská nadace na změnu občanského zákoníku, podle nějž je 31. prosinec 2018 posledním termínem, kdy je možné soudně se domáhat nezákonně zabaveného majetku.

"Nadace knížete z Lichtenštejna vyčerpala všechny možnosti dobré vůle, jak přimět český stát k jednání o dosud neuzavřené minulosti," komentuje to Michal Růžička, mediální zástupce lichtenštejnské nadace, která spravuje rodové majetky.

Lichtenštejni stát vyzývají k vydání všech nemovitostí, které – podle jejich výkladu nezákonně – po druhé světové válce zabavil tehdejšímu vlastníkovi, Františku Josefu II., knížeti z Lichtenštejna.

Jde o desítky tisíc hektarů pozemků, ale například i o známé zámky Lednice a Valtice. Jde však pouze o ty nemovitosti, u kterých je v katastru nemovitostí veden jako vlastník stát. Nemovitostí, které dnes patří třetím stranám (krajům, obcím, univerzitám, neziskovým organizacím nebo soukromým osobám), se výzvy, respektive žaloby Nadace týkat nemají.

Diplomacie trpět nebude

Lichtenštejnové oprávněnost zabavení rodového majetku nikdy neuznali. Argumentují tím, že Benešovy dekrety zaměřené proti Němcům, zrádcům a kolaborantům se na ně vztahovat neměly ani nemohly, protože nebyli ani Němci, ani zrádci, ani kolaboranti.

Faktem je, že Lichtenštejnsko bylo za války neutrální, diplomaticky neuznalo Němci zřízený protektorát Čechy a Morava a Lichtenštejni podporovali československou exilovou vládu.

Německy hovořící Lichtenštejnové však ve sčítání lidu z roku 1930 (v němž byla společná kolonka pro jazyk i národnosti) figurují v kolonce národnost (jazyk) německý. O to se také dodnes ve své argumentaci opírá stát.

"Franz Josef II., kníže z Lichtenštejna, se v roce 1930 přihlásil k německé národnosti při sčítání lidu a z tohoto důvodu mu byl majetek zabaven na základě dekretů. Dekrety měly oporu v mezinárodním právu, v Dohodě o reparacích od Německa, o zřízení Mezispojeneckého reparačního řádu a o vrácení měnového zlata z Paříže z r. 1945," říká mluvčí ministerstva Michal Bucháček.

Diplomatické styky mezi Českem a Lichtenštejnskem byly právě kvůli sporům o majetek přerušené až do roku 2009.

"Lichtenštejnská strana bude i přes případnou žalobu kdykoli ochotna s českou stranou jednat, a to jak na úrovni Nadace, tak na úrovni vlády," říká Michal Růžička a ujišťuje, že přerušení diplomatických styků nehrozí.

V to věří i české ministerstvo zahraničí. "Devět let po navázání diplomatických styků jsou česko-lichtenštejnské vztahy v dobrém stavu, o čemž svědčí též aktuální zřízení honorárního konzulátu České republiky ve Vaduzu," říká mluvčí MZV Bucháček.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky