Teorie o spiknutí tvoří základy globální popkultury. Když vás omrzí videa s koťátky na Youtube, japonské porno, nebo nakupování přes teleshopping, můžete se dvěma kliky myší dostat do světa temných souvislostí a děsivých odhalení.

Ať už jste šestnáctiletý puberťák, co se právě ztrapnil na prvním rande, nebo padesátník pod pantoflem, stává se z vás po přečtení několika zaručených článků příslušník vznešené kasty zasvěcenců. "Samozřejmě, celý život mi lhali!" bušíte pěstí do stolu. Večer si ještě u ledničky načnete jedno lahvové a druhý den se díváte na svět novýma očima.

Všechno konečně začalo dávat smysl. Pokud si nedáte pozor a budete dál přikrmovat mozek balastem o supertajných plánech na globální světovládu (a ani trochu vás nezarazí, že se o „tajných plánek“ píše na každém druhém umaštěném blogu), začnete vidět znamení o spiknutí všude. V tom, že Sparta zase dostala nařezáno na Bazalech, v náladách vaší ženy i v tloustnoucím odraze v zrcadle.

Konspirace jako stav mysli

Víra ve spiknutí je ale ve společnosti rozložená vertikálně, od nezaměstnaných po milionáře. Vždyť i stonásobný slavík Karel Gott tu a tam na veřejnosti utrousí kryptické poznámky o zednářích a iluminátech. Problém je v obecném nedostatku kritického myšlení, v nutkání najít jednoduchý klíč k výkladu světa okolo. Jakkoliv jsou totiž konspirační teorie navenek úžasně složité a propracované, podoba světa, kterou nabízejí, je ve skutečnosti triviální.

Pokud přistoupíte na myšlenku, že globální dění ovládá nějaká skrytá moc, začne se vám realita jevit přehledná jak slepice v kurníku. Nesouvisející události a fakta se najednou staví do poslušné řádky, na jejímž konci čeká vždycky stejná odpověď: Jdou vám po krku. Vám, vašemu národu, vaší rase. A vy se musíte bránit. Existuje jedna dodnes značně rozšířená konspirační teorie. Na jejím začátku stála představa, že jistá náboženská menšina rozesetá po celé Evropě tajně ovládá zákulisí světového dění. Na jejím konci byly plynové komory.

Pivo, buřty, spiknutí

V českém prostředí mají teorie o spiknutí odér mudrování v nádražní hospodě a vzácně se v nich snoubí nejhorší tuzemské vlastnosti: zupácká nařvanost, naprostý nedostatek nadhledu a touha, aby sousedova koza taky chcípla. 

Když kdysi premiér Paroubek chtěl zdůvodnit, proč ho půlka republiky nesnáší, nechal se slyšet, že "existují temné síly, které si přejí jeho zničení". Že by za to mohla jeho komická nadutost, to mu na mysl nepřišlo. Když si dnes nějaký strejc pustí televizi a vidí, jak na Národní třídě protestuje proti Zemanovi deset tisíc lidí, má jasno - povaleči, zvlčilá mládež a prodejní komedianti se spojili proti panu prezidentovi. Kdo to povolil?! Kdo to platí?! 

V prostředí domácích konspirátorů s praporem skutečné, nezmanipulované Pravdy, se nakonec setkáváme s docela přízemní realitou okresního formátu: s nahnědlou nenávistí k odlišnosti, s antisemitismem, s voláním po vládě tvrdé ruky, s obdivem ke všemu autoritářskému. Ne náhodou se v posledních letech stal šampionem části českých spiklenců baťuška Putin. Rázný muž, který se s ničím nemaže a všechny devianty, pisálky a smradlavé umělce zakáže, nebo zavře.

To je svět, ve kterém by chtěli žít.  O takovém světě sní. Nechme jim ten sen. Pokud mezitím milovníci konspirací potřebují každé ráno vstávat s tím, že jejich současnému světu vládne CIA spolu s homosexuálními havlisty, dobře jim tak.