Po předchozích fraškách, do nichž vyústily volby prezidenta v roce 2003 a 2008, se politici zaklínali, že prosadí volbu přímou, ale, jak už to v české politice chodí, šlo především o to, která politická strana ve svém deklarovaném nadšení pro přímou volbu trumfne ostatní a připíše si tak domnělé body u voličů.

Z přímé volby prezidenta se stalo již téměř legendární téma. De facto nikdo proti ní nijak dramaticky nebrojí, dosud se však nenašel ani ten, kdo by ji napříč politickým spektrem i se všemi detaily souvisejícími se změnou Ústavy skutečně prosadil.

A právě patovou situací, která kolem přímé volby prezidenta vznikla, se zabývá i politolog Jiří Pehe. Podle něj je důvodů pro neschopnost se na této volbě dohodnout řada. Tím hlavním je podle něho argument, že by přímá volba oslabila jak politické strany, tak konkrétní politiky.

Celý článek na ParlamentniListy.cz