Agresivita a násilí se z filmů pro dospělé postupně přenesla i do snímků pro děti a malé diváky před jejich shlédnutím prakticky nic nechrání. Doporučená přístupnost, podle níž se rodiče v kinech řídí, je přitom jen velice pomocným vodítkem. „Nikde není přesně řečeno, co musí film splňovat, aby byl vhodný například pro děti od dvanácti let," uvádí MF Dnes.

V Česku se objevil před dvěma lety návrh, který by měl do určování přístupnosti filmů vnést větší přísnost. Vzorem mu byl nizozemský systém Nicam, který kromě určení věkové hranice zahrnuje rovněž jednoduché a rodičům srozumitelné grafické symboly, z nichž by bylo jasnější, co mohou od filmu čekat.

Celý článek na ParlamentniListy.cz