Loučení s Karlem Gottem bylo velkou lidovou poutí na Žofín. Není divu, bylo to sbohem titánovi českého popu, který svými písněmi získal miliony posluchačů.

Zpíval dlouhých šest desetiletí a ztělesňoval cosi, co trvá bez ohledu na režim, na společenské nálady, na klima. Výstižně to shrnul Václav Havel v dopise ke Gottovým šedesátinám: "Karel Gott je pro mě příkladem profesionální kontinuity, je jako ta hora Říp, co tady pořád stojí…"

Pohřbívat Gotta

V sobotu vyvrcholilo loučení s Gottem zádušní mší v katedrále svatého Víta. To však neznamená, že za zpěvákem se definitivně zatáhne opona.

Karel Gott patří mezi vyvolené, za kterými smrt a pohřební ceremoniály neudělají absolutní tečku.

Už před svým skonem se majitel sladkého tenoru mohl utěšovat myšlenkou, že se po něm neslehne zem, že na něj a na jeho hlas bude hromada lidí vzpomínat i v čase, kdy už nebude mezi živými.

Pieta na pražské Bertramce | zdroj: Profimedia

Den, kdy (klinicky) zemřel Gott, nebyl dnem, kdy skončil Gott. Pravda, z pohledu státu je jeho bytí uzavřeno. Úředník na matrice vyhotovil úmrtní list a občan Gott byl z evidence státu vyškrtnut.

Jenže zpěvákův příběh úředním lejstrem a pohřbem nekončí. U něj se smrt nedá pokládat za konec existence, spíš za konec jedné epizody.

Albert Einstein, autor teorie, která relativizuje čas, kdysi pravil, že rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je pouhá naše iluze. Tahle poučka se dá vztáhnout i na Gotta. Písně s jeho zlatým hlasem budou žít dál.

Za Gottem, laskavým pěvcem, který se rozdal, proto nedělejme tečku. Spíš dvojtečku.

Vrtěti Gottem

Koncem týdne se uzavře období mezi Gottovou smrtí a pohřbem. Češi na ně nemohou být hrdí.

zdroj: YouTube

Našinec by patrně předpokládal, že v pohřbu věhlasného zpěváka se státní aparát nějakým způsobem bude angažovat. Dalo se to však v tichosti vyřešit tak, že ministr kultury nabídne rodině asistenci s organizací pohřbu, a pokud to bude rodina chtít, projedná ve vládě obřad se státními poctami.

To by však v čele vlády nesměl stát píárový přeborník Andrej Babiš, který hned svolal vládu, před kamerami národu oznámil "Ano, JÁ to řeším" a zvěstoval státní pohřeb, aniž by čekal na přání pozůstalých.

Pozůstalí se naštěstí představy Gottových pozůstatků na lafetě zalekli (a nakonec se jí lekl sám Babiš, který, jak vyšlo najevo, neměl páru o tom, co státní funus obnáší).

Džin však byl vypuštěn z lahve. Strhla se řež o to, kdo je vlastně elita národa, komu státní pocty při pohřbu patří. Mají je dostávat ti, kteří svým uměním proslavili zemi, anebo ti, kteří ztělesňují morální hodnoty, na kterých stát stojí?

Místy to připomínalo fotbalový mač Sparty se Slavií. A emoce publika se vystupňovaly poté, co se do hry faulem zezadu zapojila parta jurodivých vlastenců kolem Klause juniora. S cílem vymazat proevropského liberála a symbol odporu vůči totalitě navrhla přejmenovat Letiště Václava Havla na letiště Karla Gotta.

Hnusný politický kalkul.

Zbožšťovat Gotta

Karel Gott byl pro mnoho Čechů (a nejen pro ně) božský. Bůh však nebyl. Jinak by ostatně nezemřel.

Měl však takřka božský hlas. Když zpíval, sotvakdo se s ním mohl poměřovat. A on to dobře věděl.

Zpěv byl pro něj na prvním místě. Chtěl zpívat, a to především tam, kde měl nejvíc posluchačů – tedy doma, v Československu. Podřídil tomu vše.

Proto plnil to, co od něj komunisté očekávali. Proto pronesl "pokleslý" projev na shromáždění anticharty. A Husákovi komunisté zase na oplátku plnili to, co od nich očekával Karel – nechali ho zpívat a jezdit po světě.

Hned po Gottově smrti se kdekdo pustil do rozborů téhle "RVHP" (rady vzájemné hudební pomoci). Michael Kocáb vystihl problém téhle debaty, když řekl: "Zdivočelá debata o Gottově působení za normalizace se odehrává příliš brzy. krátce po jeho smrti, on a zejména jeho rodina zasloužili aspoň chvíli klidu a důstojnosti"

Obojí v minulých dnech chybělo.

Poslouchat Gotta

Jistě, Gotta nemá cenu zbožšťovat, ale ani ho zatracovat. Byl odrazem své doby. V Gottově osudu a postojích se zrcadlily životy jeho vrstevníků.

Koncem šedesátek vydal útlou knížku pojmenovanou Říkám to písní. V jejím názvu je obsažen smysl života pěvce Karla Gotta, který ty nejlepší věci skutečně "říkal písní".

R.I.P. Karel Gott.

zdroj: YouTube