Ekonomové jako ulhaní bolševici a geniální matematik John Nash

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Laureát Nobelovy ceny John Nash, který zemřel v druhé půlce května, považoval některé ekonomy za bolševické komunisty, kteří lidem zamlčují, že je vlády a centrální banky okrádají, říká ekonom Lukáš Kovanda, který se s geniálním matematikem před několika lety sešel. 

John Nash patří mezi matematické legendy současnosti

John Nash patří mezi matematické legendy současnosti,zdroj: Profimedia.cz

John Nash a ekonomie, jako moc to jde k sobě?

Nash je v souvislosti s ekonomií zmiňován hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé na přelomu čtyřicátých a padesátých let přelomově přispěl k rozvoji teorie her. Ta má dnes uplatnění v řadě disciplín, například v rozvoji umělé inteligence nebo ve vojenství a geopolitice. Ale právě také v ekonomii. Teorie her se vlastně plně začlenila do ekonomie hlavního proudu a běžně se vyučuje na ekonomických univerzitách jako samostatný kurz. Zadruhé je Nash zmiňován v souvislosti s ekonomií z toho důvodu, že Nobelovu cenu získal právě za svůj příspěvek k poznání v rámci hospodářské vědy.

To však není vše, předpokládám.

Máte pravdu. Nemělo by končit pouze u těchto zmínek. I když se tak asi bohužel stane. Nashův příspěvek k ekonomické diskusi byl přece jenom širší. Génius si především uvědomoval to, jak moc je ekonomie v posledních desetiletích provazována s politikou. K tomuto procesu se vyjadřoval značně kriticky.

Můžete být konkrétnější?

Vzpomínám si, co mi řekl v rozhovoru. „Vezměte si takového Paula Krugmana,“ zmínil Nash svého kolegu z Princetonu. „Je bystrý, inteligentní, také získal Nobelovu cenu, píše do New York Times. Jenže jeho politické smýšlení je předvídatelné; víte, co řekne, ještě než začne mluvit. Je velmi stranický. Drží se partajní – demokratické – linie.“

Co se mu na Krugmanovi nezdálo?

Třeba to, že Krugman doporučoval už před lety stimulovat japonskou ekonomiku tiskem nových jenů. Sice to možná pomůže japonským vývozcům, ale japonští zaměstnanci si rychle uvědomí, že za svoji mzdu si toho celkově koupí méně – kupní síla měny klesne, řekl mi k tomu Nash.

To se ale nyní děje nejen v Japonsku.

Ano. Japonská centrální banka tištění peněz ve velkém a nákup vládního dluhu za ně „vynalezla“. Poprvé jej aplikovala už v roce 2001. Nutno však říci – čehož si v našem zmíněném rozhovoru z roku 2011 všímal sám Nash –, že bez větších úspěchů. Od té doby, jak naznačujete, však tištění peněz ve velkém, známé jako kvantitativní uvolňování, spustily americká i britská centrální banka. A Evropská centrální banka jej provozuje od letošního března.

Všichni dělají jedno a totéž, jako "jeden muž". Co tomu říkal Nash?

To, proč nejvýznamnější světové centrální banky aplikují jako „jeden muž“ opatření, o jehož skutečné efektivitě lze pochybovat, by Nash vysvětlil zřejmě tím, že jednají v intencích keynesovské ekonomie, tedy v intencích jedné jediné školy ekonomického myšlení, jakkoli v současnosti vlivné. Génius dokonce hlásal, že keynesovští ekonomové, mezi něž lze zařadit právě i zmíněného Krugmana, jsou slabším odvarem bolševických komunistů.

Bolševických komunistů? Proč?

Bolševici podle Nashe lidem naslibovali „světlé zítřky“. Říkali, že zajistí lepší životní úroveň, než jakou nabídla „buržoazní demokracie“. Mluvili o diktatuře dělnické třídy, nakonec ale uvedli jen násilnou, fízlovskou a někdy i vraždící mašinerii – diktaturu pár vyvolených soudruhů. Keynesovští ekonomové mají podle génia také plnou pusu „světlých zítřků“, tedy toho, jak se všichni budeme mít lépe, jen co centrální banka konečně vytiskne dostatečný počet barevných papírků. Naznačuje, že není náhodné, že historicky se keynesovští ekonomové na scéně objevili právě až po bolševicích, snad jimi do jisté míry inspirováni.

Jaké analogie mezi bolševiky a keynesovskými ekonomy Nash nabízí?

Stejně jako bolševici, tedy těch pár vyvolených soudruhů, zastírali veřejnosti skutečnou podstatu režimu, tutlali kdeco od politických vražd po výbuch Černobylu, tak také keynesovští ekonomové svými teoriemi zamlžují podstatu věci. Naštěstí jen ekonomickou podstatu. Vlastním cílem jim přitom je, pokračuje Nash, aby centrální banky a vlády mohly tisknout více nekrytých peněz, splácet tak své dluhy, a lidé přitom ještě mysleli, že se tak děje pro jejich dobro. Zdá se, že to je podle Nashe základní důvod samotné existence keynesovských ekonomů a jejich současného vlivu. Jdou establishmentu zkrátka „na ruku“. Říkají to, co vládci chtějí slyšet.

A vládci je za to odměňují?

Můžeme snadno domyslet, že přistoupení toho či onoho ekonoma na keynesovství bylo v očích Nashových vlastně jen výtahem do vyšších společenských pater, například na prestižní posty ve vládě nebo v centrální bance, podobně jako jím byla za minulého režimu rudá knížka.

Jak viděl Nash další vývoj v tomto ohledu?

Optimisticky. Předvídal, že keynesovští ekonomové jakožto politická síla postupně ztratí na svém vlivu. Díky politické evoluci. Lidé podle něj zřejmě prohlédnou kejkle keynesovských ekonomů a přes vzletná slova o stimulaci ekonomiky či stimulaci agregátní poptávky pochopí, že v důsledku tato stimulace vede hlavně jen ke znehodnocování jejich úspor a ke snižování kupní síly měny, kterou převážně používají.

Co na to samotní keynesovští ekonomové?

Nashova kritika značí pro keynesovské ekonomy značný problém. Musí se s ní nějak vypořádat. Nemohou génia označit jen tak za blázna nebo nedouka, jak tak leckdy činí v případě jiných kritiků. Vždyť Nash svým příspěvkem k teorii her položil základy konceptům, které právě i keynesovští ekonomové už dlouhá léta standardně používají. Pokud by se tedy snažili Nashe zdiskreditovat, zdiskreditují do značné míry i sami sebe.

Co tedy lze podle vás nyní, po jeho smrti, očekávat?

Lze sázet na to, že Nash bude vyzdvihován za své dávné práce k teorii her, zatímco jeho novější příspěvky k ekonomické diskusi budou hlavním proudem ekonomie zhusta ignorovány. Zkrátka a dobře, vybere se jen to, co se hodí do krámu.  

Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom ekonomického portálu Roklen24.cz, je členem správní rady think tanku Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Od roku 2007 uveřejnil knižně i časopisecky více než stovku rozhovorů s významnými světovými ekonomy včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další) a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Napsal několik knih o ekonomii.

vice-parlamentni-listy

Tagy: zahraničí svět mezinárodní politika věda a poznání

Zdroje: Parlamentnilisty.cz