Autorem dopisu byl prominentní britský egyptolog a filolog Alan Gardiner, který byl v Carterově archeologickém týmu. Carter pověřil Gardinera překladem hieroglyfů nalezených v hrobce staré 3300 let a později mu dal amulet, přičemž ho ujistil, že předmět nepochází z hrobky, píše britský list The Guardian.

Gardiner ukázal amulet Rexi Engelbachovi, tehdejšímu britskému řediteli Egyptského muzea v Káhiře, načež se s hrůzou dozvěděl, že předmět skutečně pochází z hrobky, protože se shoduje s jinými exempláři, jež byly vyrobeny ze stejné formy.

Gardiner v dopise Carterovi přiložil Engelbachův usvědčující verdikt, který zněl: „Amulet whm, který jste mi ukázal, byl nepochybně ukraden z Tutanchamonovy hrobky.“

„Je mi velmi líto, že jsem se dostal do tak trapné situace,“ vzkázal Gardiner Carterovi a dodal: „Engelbachovi jsem přirozeně neřekl, že jsem amulet získal od vás.“

Dopisy, které jsou nyní v soukromé sbírce, budou zveřejněny v připravované knize Tutankhamun and the Tomb that Changed the World (Tutanchamon a hrobka, která změnila svět), kterou vydá prestižní nakladatelství Oxford University Press.

Autorem knihy je americký egyptolog působící na Longislandské univerzitě Bob Brier. Podle něj se o tom, že si Carter část artefaktů nechal pro sebe, dlouho spekulovalo. „Nyní ale o tom není pochyb,“ řekl.

Letos uplyne 100 let od chvíle, kdy Carter a jeho sponzor lord Carnarvon objevili hrobku mladého faraona plnou trůnů, vozů a tisíců předmětů potřebných na onom světě. V následujících deseti letech Carter dohlížel na jejich převoz po Nilu do Káhiry, kde byly vystaveny v Egyptském muzeu.

Někteří egyptologové zpochybnili Carterovo tvrzení, že část z pokladu byla z hrobky ukradena již v dávných dobách. Alfred Lucas, jeden z Carterových zaměstnanců, v káhirském obskurním vědeckém časopise uvedl, že Carter tajně vylomil dveře do pohřební komory, kterou pak patrně znovu uzavřel a otvor zakryl, píše list.

„Byli podezíráni z toho, že se do hrobky vloupali ještě před jejím oficiálním otevřením a odnesli si z ní artefakty, včetně šperků, které byly po jejich smrti prodány. Vědělo se, že Carter nějak ty předměty získal, a lidé měli podezření, že je sebral. Tyto dopisy jsou toho ale jasným důkazem,“ poznamenal Brier. „Rozhodně to nikdy nepřiznal. Nemáme žádné oficiální popření. Ale egyptská vláda ho na nějakou dobu z hrobky vykázala. Byly tam špatné vztahy a podezírali ho, že věci krade,“ uvedl Brier.

Brier píše, že Egypťané nebyli schopni svá podezření prokázat a byli například přesvědčeni, že Carter chtěl ukrást dřevěnou hlavu Tutanchamona, která se u něj našla. „Egyptské úřady vstoupily do hrobky číslo čtyři, kterou Carter a jeho tým používali pro skladování artefaktů, a objevily v ní krásnou dřevěnou hlavu v životní velikosti zobrazující Tutanchamona jako mladíka,“ uvedl. Podle Briera byla zabalena v bedně od luxusního britského obchodu a nebyla zmíněna v Carterových záznamech o nalezených předmětech. Carter podle autora tvrdil, že byla nalezena v suti v chodbě.

„Později se na trhu s egyptskými starožitnostmi objevily předměty z jeho pozůstalosti, které zjevně pocházely z hrobky,“ uvedl Brier.

Některé z nich se podle něj objevily v muzeích, včetně Metropolitního muzea v New Yorku, jež v roce 2010 oznámilo, že Egyptu vrátí 19 předmětů, které získalo ve 20. až 40. letech, jelikož zjistilo, že pocházejí z Tutanchamonovy hrobky.