Podle údajů Českého statistického úřadu zisky českého zemědělství za rok 2012 klesly. V čem vidíte hlavní příčiny a jakou vidíte pro oblasti zemědělství budoucnost?
Ta situace pro rok 2012 byla skutečně o něco málo horší, než byla situace v minulých letech. Proto zisky klesly o jednu a půl miliardy korun. I tak je to ale velice slušný výsledek. Nehovoří však o tom, jaká je u nás současná situace v živočišné a rostlinné výrobě a prvovýrobě. Projevují se vyšší ceny obilovin z předchozího roku, velice negativně se tam odráží i propad zahraničního obchodu. A v neposlední řadě se k nám dováží stále víc potravin. To se zákonitě v té velikosti českého zemědělství, které si určitým způsobem zatím stále ještě drží zisky, odráží. Je třeba ten trend poněkud posunout, protože například ještě v roce 2003 jsme byli plně soběstační ve výrobě vepřového masa. V současné době se u nás vyrábí už jen 40 procent celkové spotřeby. Zbytku výrobců se nedařilo výrobu udržet a museli skončit. Vepřové maso se nyní z většiny k nám dováží ze zahraničí. A to není dobré, ani z pohledu budoucnosti.

Domníváte se, že by ČR v současné době dokázala být soběstačná v pokrytí tuzemského potravinářského trhu?
Samozřejmě, že už bychom neobstáli. Nejen v tom již zmiňovaném vepřovém masu, ale i v ovoci a zelenině, bramborách…dala by se tak brát komodita po komoditě…Ale na druhé straně je tu vyšší zpeněžení v rostlinné výrobě, díky pěstování řepky a ječmene. Naděje proto zůstává.

Nepříjemným jevem je i to, že klesá také počet pracovních míst v zemědělství. Za poslední rok to bylo snad kolem desetitisíců lidí. Existuje nějaká strategie, jak tu zaměstnanost v zemědělství udržet či zvýšit?
Ano, počet zaměstnanců v zemědělství neustále klesá, protože klesá i velikost té zemědělské výroby. Musíme si také přiznat, že s lepší technologií a kvalitou strojů bude logicky i nadále zřejmě  klesat počet pracovníků. Přesto by se daly ty alespoň ty současné počty udržet, pokud by dramaticky neklesala dimenze zemědělské výroby.

Ministerstvo zemědělství se snažilo vytvořit strategii pro růst, a tak chce podporovat segment živočišné výroby. Pokud bychom se naučili uplatnit ten růst živočišné výroby na současných českých trzích, bylo by to přijatelné řešení. To, co se vyváží ven, je nyní jen v malém obsahu, proto se musíme snažit o to, aby to, co tu vyrobíme, se tu také spotřebovalo.

O exportu zemědělských komodit tedy Česko neuvažuje?
Jsou vedle nás samozřejmě i trhy – například v Rusku - kde by se dala přebytečná část naší živočišné výroby zužitkovat. Jenže je třeba si přiznat, že výrobu máme velice drahou, poněvadž ČR má jedno z nejvyšších zdanění pracovní síly. I proto se nám nedaří tak, jak by mohlo.

Naše vláda však vyjednala zemědělcům dotace z Evropské unie, to by mohlo být výraznou injekcí – nebo se mýlím?
Evropští lídři projednávali rozpočet na roky 2014 a 2020. Při tomto jednání přišla Česká republika asi o 7 miliard Eur. To znamená, že z 27 miliard dostaneme jen 20 miliard. Pan premiér to deklaroval jako velké vítězství, ale je to samozřejmě prohra. V tom druhém pilíři rozvoje venkova tím totiž dojde ke snížení plateb a samozřejmě se nám bude i nadále velice těžce konkurovat i na evropských trzích.  Velice mě mrzí, že ČR takovýmto způsobem postupuje.