Češi se naučili skvěle třídit, zbylý odpad ale vlády neřešily, a tak nejčastěji končí na skládkách po celé zemi. Nynější vláda stojí před historickou volbou. Budeme dále sypat odpadky na hromady a zahrnovat je hlínou, nebo budeme využívat více recyklovatelných materiálů a třídit bioodpad?

Chceme opravdu vstoupit do dějin jako ti, kdo zaneřádili planetu igelitkami, kelímky a plastovými lahvemi? To nejmenší, co proti tomu lze dělat, je třídit odpad. A komu se do toho nechce, tomu třeba pomůže něco jako finanční motivace – tedy záloha na jednorázové obaly. Ale kam až jde v této věci zajít?

Každý den si miliony lidí po celém světě vykračují po ulici s kelímkem kávy v ruce. Když dopijí, tisíce z nich z naivní víry v to, že zachraňují planetu, kelímek vhodí do papírového odpadu. Zbytečně. Kelímky nejsou recyklovatelné, rozkládají se téměř stejně dlouho jako igelitové tašky.

Plastové skládky, které vyrůstají na dně oceánů, dnes už nikoho nepřekvapí. Biliony větších či menších kousků plastů se ale vznáší i na hladině. Mapa ukazuje, kde se tyto oblasti s největší koncentrací nacházejí. Je jich plné i dovolenkové Středozemní moře.

Odpady loni aktivně třídilo 70 procent Čechů. Je to o dvě procenta více než v roce 2011 a o 14 procent více než před deseti lety. Každý Čech vytřídil 39,1 kilogramu papíru, plastů, skla a nápojových kartonů, zhruba stejně jako předloni. V tříděném odpadu skončilo celkem 71 procent z nevratných obalů, které loni lidé v Česku použili. Vyplývá to z tiskové zprávy firmy Eko-kom, která zajišťuje zpětný sběr po celé zemi.