Květiny se kladou pod symbol boje za svobodu a demokracii. Řečníci vyzdvihují odkaz národního hrdiny a historici zpřesňují dějinné momenty. Možná ale, že 48 let od sebeupálení Jana Palacha potřebujeme méně interpretovat, a více vnímat. 

V uplynulých dnech jsme vstoupili do roku, který má na konci sedmnáctku. Právě před sto lety, kdy probíhala první světová válka, postihla Rusko a celý svět velká pohroma. V Petrohradu provedli bolševici, vedeni Vladimírem Iljičem Uljanovem-Leninem, Lvem Davidovičem Bronštejnem-Trockým a dalšími "revolucionáři", převrat, později nabubřele nazývaný jako Velká říjnová socialistická revoluce.

Velkolepé oslavy 70. výročí založení Korejské strany práce připomněly světu, jak dlouho si neví rady s režimem v Severní Koreji. Z původního strachu, který převažoval po konci studené války, se vztah Západu k jednomu z posledních totalitních států na světě proměnil ve směs ignorace, nenávisti a výsměchu.  

Před čtyřiadvaceti lety zatkli sovětští zastánci tvrdé linie Michaila Gorbačova. Zavedli stanné právo a doufali, že se jim tak podaří zastavit příchod demokracie. V reakci na to se v ulicích Moskvy objevily miliony demonstrantů a to jenom urychlilo pád Sovětského svazu.  Svět dneška jakoby se ovšem pomalu začal vracet do dob, ve kterých vládly autoritativní režimy. Co za touto proměnou stojí? 

Vládní strana Jednotné Rusko nejspíše opět vyhrála místní a regionální volby, které se dnes odehrály ve většině ruských regionů. Ani zvýšení počtu povolených stran příliš nezvýšilo volební účast, která podle dílčích údajů v řadě měst nepřekročila 30 procent. Vítěz byl podle politologů předem znám, a z toho pramenila apatie voličů.