Byl nadaný, nekonvenční, pobuřoval svým dílem i životním stylem. A navzdory krátkému životu se Egon Schiele nesmazatelně zapsal do dějin výtvarného umění. Zemřel před 100 lety a (nejen) jeho díla vzbuzují kontroverzi i v současnosti.

Fiakry jsou nedílně spojeny s obrazem Vídně. Ovšem takové Vídně, která už dávno neexistuje. Měly by z centra rakouské metropole zmizet? A nejsou podobné atrakce na obtíž i v jiných městech?

Rakouský politik Jörg Haider předběhl dobu o několik dekád. Už v polovině 80. let minulého století používal v rétorice a předvolebních kampaních triky, které se jinde staly standardem až teprve nedávno. Pohled na současné špičky evropských pravicových populistů ukazuje, že jeho styl nezůstal nepovšimnut. Něco z něj má i Miloš Zeman, který přitom kdysi Haidera nazýval "postfašistou", píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes. 

V kostce řečeno přinesl neformální salcburský summit Evropské unie dva výsledky: měsíc k dobru pro drhnoucí jednání o brexitu a snad jakýsi minizárodek možné odpovědi na otázku migrace.

Nepatří k nejvýraznějším postavám naší historie, přesto nebyla osobností nezajímavou. Marie Anna Savojská byla manželkou nemocemi sužovaného Ferdinanda I. Dobrotivého, s nímž prožila více než čtvrtstoletí. Narodila se před 215 lety v Římě.

Má se vztyčit pomník člověku, který zachránil Evropu před mohamedány? Anebo raději ne, aby se to nedotklo místní muslimské komunity?

Proslavil ho jeden jediný zářijový den. Den, kdy zavraždil císařovnu. Luigi Lucheni, bezvýznamný italský anarchista, měl přitom původně jiné úmysly. A Alžběta Bavorská neboli Sissi mu do cesty vstoupila doslova nešťastnou náhodou. Jako "plán B".

Devět let po sobě je Vídeň podle společnosti Mercer nejlepším městem k životu na světě. Letos jí poprvé stejný titul přisoudil i prestižní týdeník The Economist. Žít, to znamená především bydlet, a tak je jedním z klíčů k mezinárodnímu úspěchu rakouské metropole právě dobrá dostupnost bydlení. Proto tam také jezdí delegace z celého světa – i z Prahy – s otázkou: "Jak se to dělá?", píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes.