příroda

Pokroky lékařské vědy dnes umožňují přežít i dětem, které se narodí na přelomu 5. a 6. měsíce. Z dětí narozených mezi 22. a 23. týdnem se však podaří v inkubátorech zachránit jen polovinu, hlavní příčinou smrti jsou infekce. I ty děti, které přežijí, mají často do konce života chronické problémy s plícemi. Narodily se totiž dříve, než se jejich plíce stačily zcela dovyvinout. Těmto dětem a jejich rodičům ale nyní svítá nová naděje: Skupina amerických lékařských vědeckých pracovníků vyvinula nový revoluční typ inkubátoru, jakousi umělou dělohu.

Austrálii máme obvykle spojenou s klokany a koalami, zkrátka zástupci vačnatců, kteří mezi místními obratlovci naprosto dominují. Kromě toho zde nalezneme také poslední zástupce starobylé savčí linie ptakořitných, ježury a ptakopysky. V tomto ohledu se izolovaný kontinent liší od zbytku světa, kde převážili placentální savci, a zůstává vzácnou, ale zranitelnou ukázkou toho, jakými cestami se evoluce může vydat.

Představte si tvora, který přebývá takřka celý život pod zemí, v koloniích čítajících několik desítek až stovek jedinců. Dorůstá zhruba velikosti myši, ale absencí srsti a jemnou růžovou kůží připomíná spíše cosi mezi krysou a mexickým naháčem. Zcela mu chybí receptory pro bolest a fungování jeho kolonií v mnohém připomíná spíše společenský hmyz – včely, mravence, nebo termity. 

Jedná se o největší korálový systém na světě, dokonce jej lze pozorovat i z vesmíru. Velký korálový či také bariérový útes ovšem v posledních dvou letech čelí velkému vymírání. Bělení korálů, komplexní proces rozpadu zdejšího svazku mezi řasami a polypy, postihly již v roce 2016 kriticky severní část útesu. Nyní, během léta na jižní polokouli, pak fenomén zasáhl i prostřední část. Na vině dopadu na území o délce 1500 kilometrů jsou zřejmě vysoké teploty.

Donald Trump vycouval z dohody, která má zmírnit oteplování planety. Bude snad Amerika couvat od čistých energií k uhlí?

V povodí Amazonky nalezneme místa s největší druhovou bohatostí na Zemi. Celkově zde můžeme narazit na statisíce různých druhů rostlin a živočichů, mnoho z nich dosud nepopsaných. Místní biodiverzita je výjimečná dokonce i v porovnání s ostatními tropickými deštnými lesy na naší planetě. Ale proč zde žije tolik různých druhů?

Čím lépe poznáváme vlastní druh a ostatní zástupce živočišné říše, tím více se v naších očích rozdíly mezi člověkem a zvířaty stírají. Pokročilé systémy komunikace, kultura nebo používání nástrojů byly kdysi považovány za ryze lidské vlastnosti. Ovšem jen do doby, než ptáci, kytovci, potkani, lidoopi a další živočišné skupiny rázně nakoply naše druhové ego.

Ne nadarmo se lvu přezdívá král zvířat. Tento vrcholový africký predátor v lidech odjakživa probouzel směs obdivu, úcty a bázně. Jediné štěstí, že se příslušníci našeho druhu stávají jeho kořistí jen velmi vzácně. O to mrazivější jsou ale případy, kdy se některý lev "zblázní" a vydá na cestu lidožrouta. Není žádná náhoda, že film Lovci lvů (v originále The Ghost and the Darkness) pojednávající o dvojici lidožravých šelem útočících na Brity při stavbě transafrické železnice bývá považován za jeden z nejděsivějších filmů o souboji člověka s přírodou.