Návrh ústavní žaloby proti prezidentovi republiky, který chtějí v horní komoře projednat senátoři v čele s Václavem Láskou, je dokumentem, který stojí za přečtení. Skládá dohromady mozaiku z jednotlivých činů hlavy státu, jejímž pojítkem je snaha o nabourání parlamentní formy vlády. Co je klíčovým prvkem žaloby?

Politická kariéra Václava Klause mladšího se jeho vyhazovem z ODS zachvěla, ke svému závěru se však nechýlí. Jaké plány může mít a jak by současnou situaci mohl využít ve svůj prospěch? A proč by občanští demokraté měli být ostražitější, než když ho měli ve svých řadách?

Lidovci hledají nástupce Pavla Bělobrádka v čele strany. Kandidáti na předsedu přicházejí s dosti podobnými návrhy, jak zvýšit stranické preference. Voliče by rádi oslovili lepší taktikou a prezentací svého programu. Příklad si chtějí vzít z prezidentského kandidáta Pavla Fischera. Může to fungovat?

Ústavní žaloba proti hlavě státu, kterou hodlají navrhnout senátoři kolem Václava Lásky, otevírá prostor k debatě o současném postavení prezidenta a úskalích, které jsou s ním spojené. Existují dnes nějaké mantinely prezidentovy svévole, nebo si může dělat cokoli, co ho napadne?

Není jiného zbytí než se vrátit k osvědčenému. Ne pitomému nacionalismu, ale vlastenectví, zdůrazňuje v rozhovoru pro Tiscali.cz televizní producent a zakladatel strany iČesko Jan Štern. Hovoří rovněž o tom, jak obtížné je dnes u nás zakládat nové politické uskupení. (První část rozhovoru ZDE).

Postupně se hlásí o slovo generace mladých politiků a političek narozených několik málo let před listopadem 1989 či po něm. Zejména někteří z nich vyvolávají nemalá očekávání. Ve výsledku jde ale především o to, co si kdo do mladých lidí projektuje a co by rád, aby do politiky vnesli, než jací ve skutečnosti jsou.

Václav Klaus údajně nevyloučil, že by mohl znovu kandidovat na post hlavy státu. Ve skutečnosti především podpořil hradní tažení svého syna. Jaká úskalí by musel Klaus mladší překonat, aby se stal příštím prezidentem, a co může jeho cestu na Hrad zhatit?

Hlava státu odmítá jmenovat europoslance Miroslava Pocheho ministrem zahraničí. Zdůvodňuje to jeho postojem k migrační politice. Prezidentův zásah nejenom že nemá oporu v ústavě, ale může mít i dalekosáhlé důsledky, pokud mu premiér vyjde vstříc.