Hnutí s názvem Efektivní altruismus se snaží snižovat utrpení a pomáhat druhým pomocí rozumu a vědecky podložených řešení. Jaké má tento filosofický přístup, který získává nové a nové příznivce, hranice? A proč se nepodaří naplnit cíle, které si jeho příznivci kladou?

Letošek byl na referenda, v nichž lidé rozhodovali o zásadních otázkách, velice bohatý. Vyhlásili je Britové, Kolumbijci, Italové i Maďaři. Referendum se zdá jako ideální volba pro společnost, jak rozhodnout o nějaké zásadní otázce. Jenže to je teorie, a v praxi je to často dost jinak..

Poprvé se to stalo v Itálii v roce 1995, o pět let později přibylo šest dalších zemí a v roce 2010 je doplnilo i Česko. Podle demografických propočtů budou v roce 2030 v 56 z 206 zemí světa převažovat senioři nad dětmi do 15 let. A v roce 2075 se křivka obrátí úplně a převahu seniorů nevyváží ani vysoká porodnost v Africe.

Někteří lidé jsou prostě zlí, což není žádná psychická choroba. Je to morální charakter, který nemá s psychickým zdravím nic společného. Aristoteles popsal zlé lidi jako lidi, kteří neustále konají zlé věci. Zlí lidé netrpí žádnou psychózou nebo poruchou vnímání, píše v textu pro HlídacíPes.org v souvislosti s nedávnou vraždou v obchodním centru v Praze na Smíchově právník Aleš Rozehnal.

Jestli Češi jsou pohledem cizinců chroničtí frfňalové, pak Slováci jsou tak trošku lakomí, jen tak si mezi sebe cizí lidí nepouští a problémy řeší přes známé. Není to však tak, že by se cizincům mezi Slováky nelíbilo. Důležité je, z jaké země pocházejí.

Před rokem se tehdy čerstvě jmenovaný ředitel Agentury pro sociální začleňování Radek Jiránek ocitl v nezáviděníhodné situaci. Většina jeho budoucích podřízených hrozila odchodem kvůli odvolání jeho předchůdce Martina Šimáčka, Agentura čelila kritice řady starostů a mnozí komentátoři vyzývali vládu k jejímu úplnému zrušení. "Nyní jsme stabilizovaní," říká Jiránek v rozhovoru pro Tiscali.cz a hovoří o plánech své agentury do budoucna, iniciativě Hate Free Culture a dalších projektech.

Proč by někdo chtěl vyprávět na veřejnosti o svých intimních zážitcích či nejhorších trapasech? Nakolik to nezní šíleně, nejenže se najdou tací, kteří to rádi dělají, ale také stále více lidí je ochotno platit za to, aby si cizí lechtivé nebo trapné příběhy poslechli. 

Různé lidské společnosti upřednostňují nejrůznější způsoby soužití mužů a žen. Přesto je s podivem, že většina velkých a úspěšných zemědělských společností, které daly základ modernímu lidstvu čítajícímu miliardy jedinců, přešla k monogamnímu uspořádání vztahů. Soužití jednoho muže s jednou ženou je standardem i u nás, byť samozřejmě v praxi nalezneme řadu výjimek.