pivo

Pivovary v ČR loni uvařily 20,1 milionu hektolitrů piva, meziročně výstav klesl o 6,9 procenta. Spotřeba piva na obyvatele loni klesla o zhruba sedm litrů, tedy 14 velkých piv, na 135 litrů, a byla tak nejnižší od 60. let minulého století.

Není nad to si v letních vedrech zajít na zahrádku a dát si jedno chlazené ve stínu kaštanu. Ale proč na pivních zahrádkách bývají většinou kaštany?

Pořádně si zase přiťuknout sklenicemi, půllitry, tupláky, pro mě za mě kelímky, anebo rovnou flaškami. Po tom se nejednomu z nás v této době zasteskne, ne každý ale ví, že tento starý zvyk míval kdysi veskrze praktický smysl.

Vrchní ideolog československých komunistů Vasil Biľak kdysi pravil, že "pivo je pro nás jako chleba". Na éru Andreje Babiše budeme moci vzpomínat jako na dobu, kdy pivo bylo výživou pro kojence od osmnácti výš.

Minipivovary fungují na zákazníky jako zaklínadlo. Jejich regionální, často i originální druhy piv lákají k ochutnávce nejen v typických zemích pivních fajšmekrů. Dobývají i území, která historicky patřila vínu. Zatímco někde za to může změna klimatu, v Řecku hospodářská krize. 

Ruská pošta přišla na to, jak přilákat nové klienty: Na svých pobočkách začala prodávat pivo. A v zemi, která je tradičně velmi vstřícná k alkoholu, to hned vyvolalo rozruch.

Poručíme větru, dešti. Obdobně jako tohle heslo patrně dopadne slib levnějšího točeného piva, kterým se oháněl Andrej Babiš.

Pšenice na koláče, oves pro koně, ječmen na pivo. Tak pravil "geniální sládek" a zakladatel našeho odborného pivovarnictví František Ondřej Poupě, který na přelomu 18. a 19. století významným způsobem zmodernizoval proces výroby zlatavého moku. Bez něj by české pivo nebylo tím, čím je dnes.