Olympijské hry sice stále ještě patří mezi nejsledovanější globální sportovní události, o jejich pořádání ale není zdaleka takový zájem, jaký by teoreticky měl být. Naznačuje to mimo jiné i výsledek nedávného referenda v Hamburku, v němž místní obyvatelé pořádání her odmítli. Nechuť Západu přitom nahrává zemím, které se svých obyvatel na názor vůbec neptají. 

Není tomu ani rok a půl, co se v Brazílii konalo fotbalové mistrovství světa. Největší jihoamerická země si ale ani na chvíli neoddychla, jelikož za humny už na ni čeká další globální sportovní svátek – olympijské hry v Rio de Janeiru. Na půli cesty mezi oběma akcemi se však ukazuje, že latinskoamerický obr si toho naložil na svá bedra příliš mnoho. A experty i veřejností často pokládaná otázka – co z toho vlastně bude Brazílie mít – zůstává nezodpovězena.

Nad světem sportu se v posledních měsících stahují dopingová mračna. Užívání zakázaných látek sice není žádné převratné odhalení, dosud se však optimisticky ladění lidé mohli chlácholit myšlenkou, že jde pouze o případy několika zavrženíhodných jedinců. Ruský dopingový skandál dal ale dopingové problematice systémový, státem vedený nádech.

"Snad jen Bůh dokáže ospravedlnit takovou strašlivou potupu," řekl brazilský fotbalový internacionál Pelé. Při pomyšlení na loňský semifinálový zápas mistrovství světa, ve kterém domácí Brazílii nekompromisně převálcoval národní celek Německa 1:7, mu ještě stále vřela krev v žilách. Ale pokud se tento zápas stal pro hráče i veřejnost synonymem sportovní tragédie, pak lze celé mistrovství světa jako takové označit za takřka národní katastrofu. A to bude Brazílie v příštím roce hostit další velký sportovní podnik – letní olympijské hry.

Výkonný výbor Mezinárodního olympijského výboru (MOV) provizorně uznal Kosovo a doporučil, aby plnohodnotné uznání kosovskému olympijskému výboru udělil MOV na prosincovém zasedání v Monaku. Pro kosovské sportovce se tak otevřela cesta k účasti na olympiádě která se koná za dva roky v Rio de Janeiro, pod vlastní vlajkou.