Ušanku dolů před komunistou Grospičem! Svých názorů se drží jako klíště krvavé Mary. Letos o osmašedesátém lže stejně jako loni, kdy sepsal pozoruhodný rozbor invaze-bratrské pomoci.

Svým rozhodnutím zrušit zdanění církevních náhrad se Ústavní soud projevil jako důležitá pojistka právního státu u nás. Politická reprezentace naopak v tomto i mnoha dalších případech selhává. Ve snaze se zavděčit voličům je ochotná je z dlouhodobého hlediska poškodit. Co s tím?

Svoboda a nezávislost veřejnoprávních médií je lakmusovým papírkem toho, zda a nakolik se politika obrací od liberální demokracie k autokratismu. Jasně vidět je to na příkladu Maďarska nebo Polska. I v Česku útoků na veřejnoprávní média znatelně přibývá. Ať už jde o výroky a návrhy politiků, či o výběr členů mediálních rad a jejich činy, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.

Komunisté v posledních letech ztrácejí voliče a nedávný průzkum, který jim přisoudil méně než pět procent hlasů, je jen součástí tohoto vývoje. Namísto změn a sebereflexe však vedení KSČM ukazuje na vnějšího nepřítele a kope kolem sebe. Jaké má partaj vyhlídky a k čemu by se měla odhodlat? 

Podle průzkumů veřejného mínění se propadají nejen preference levicových stran u nás, ale také se snižuje počet lidí, kteří se obecně hlásí k levici nebo levému středu. Potřebujeme vůbec levicovou politiku? A co by uskupení hlásící se k levici měla dělat, aby si našla cestu k voličům?

Komunisté napáchali v této zemi nesčíslněkrát větší škody než všichni tuneláři, kůrovci a hraboši dohromady. Třicet let po sametu se konečně začíná rýsovat naděje, že vypadnou ze sněmovny.

Do středu veřejné debaty se u nás opakovaně vracejí všemožné pamětní desky či sloupy, nejnověji je to socha maršála Koněva v Praze 6. Ve skutečnosti však o ně samotné moc nejde, jsou jen zástupným symbolem, o který se vedou aktuální politické střety. Co si ale s pomníkem v nadživotní velikosti počít?

Komunistická strana si nikdy s realitou, fakty a historickou správností nelámala hlavu. Přesto se nyní při sporu o pražskou sochu maršála Koněva staví do role arbitra historie a vykřikuje, že se tu dějiny přepisují. Mistry světa v téhle disciplíně jsou přitom právě komunisti, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.