Šedivá je teorie, zelený strom života, říkával Johann Wolfgang von Goethe. Na tento citát si zřejmě vzpomněla berlínská sociálnědemokratická státní tajemnice Sawsan Chebliová při úvahách o co nejúčinnějším boji proti sílícím projevům antisemitismu. Usoudila, že žádné kampaně ani vysvětlování nejsou zdaleka tak účinné, jako osobní poznání. Navrhuje proto povinné návštěvy bývalých koncentračních táborů pro všechny Němce a imigranty – alespoň jednou za život. V případě migrantů by taková návštěva měla být dokonce součástí integračních kursů.

Selfíčko před branou s nápisem Arbeit macht frei v Dachau, fotka s prázdnými plechovkami od cyklonu B v Osvětimi nebo nevhodné pózování u památníku holocaustu v Berlíně. To všechno jsou obrázky, které stále častěji ukazují turisté z návštěvy míst, která připomínají oběti nacistických zvěrstev. Ta se v poslední době stávají předmětem masové turistiky. Jde o balancování na tenké hranici mezi turistickým využitím, pietou, senzací, fotkami rozjásaných návštěvníků na sociálních sítích a zneuctěním památky obětí. Kdy vlastně začínají být podobné návštěvy morálně problematické?

Křehká demokracie v Barmě přinesla kromě změny režimu a naděje násilné nepokoje a čistky. Země a její obyvatelé čelí celé řadě problémů. Nejpalčivější situace je v západním státu Rakhin, kde je muslimská minorita zbavená svých základních práv uvězňována do koncentračních táborů bez přístupu k jídlu a základní zdravotní péči.

Zatímco podle premiéra Petra Nečase (ODS) nabývá situace kolem Ústavu pro studium totalitních režimů skandálních rozměrů, předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik v tom vidí zoufalé záchranné stéblo pro topící se ODS.