komunistický režim

KSČ likvidovala a věznila přímé odpůrce, preventivně i osoby, které pro ni byly potencionálně nebezpečné svými názory a pevností, také ty, kteří prostě měli smůlu. Ale i to bylo komunistům málo. Jejich msta meze neznala a KSČ semlela i ženy muklů i jejich děti, nevynechala ani rodiče a sourozence, bičem šlehla po snoubenkách uvězněných, píše Lubomír Vejražka na webu Hlídací pes.

O víkendu zemřela první ministryně spravedlnosti po listopadu 1989 a někdejší předsedkyně České národní rady (ČNR) z počátku 90. let Dagmar Burešová. Na svém twitterovém účtu to dnes oznámila Česká advokátní komora. Obhájkyni disidentů z doby totality, jež se po svém politickém angažmá vrátila k advokacii, bylo 88 let.

Kritizovat neomylnou polskou 'stranu a vládu' se sakra nevyplácí. Na vlastní kůži to pocítil satirik Antoni Szpak, jemuž za loňský fejeton hrozí až tři roky vězení kvůli údajné urážce polského národa. Vracejí se snad u našich severních sousedů komunistické poměry?

Přítomnost předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera na oslavách ke dvoustému výročí narození Karla Marxe může Evropské unii výrazně uškodit. Na evropský projekt se útočí z mnoho důvodů, stále více se k nim přidává i obvinění z marxismu.

Akce Kámen, jméno jedné z nejzákeřnějších provokačních akcí StB. Zničila životy nejen lidem, kteří v přísně utajené pasti uvízli, ale i mnoha jejich blízkým. Od jejího spuštění krátce po Únoru 1948 uplyne letos rovných sedmdesát let.

Když se v Číhošti na Boží hod v roce 1949 během mše začal hýbat kříž na oltáři, přítomní věřící oněměli a zpráva o zázraku se začala šířit po celé zemi. Trvalo "jen" měsíc, než si pro faráře Josefa Toufara přišla StB. Jejímu krutému mučení podlehl přesně před osmašedesáti lety, 25. února 1950. Zvláště při současných tendencích činnost StB relativizovat, bychom na události okolo tzv. Číhošťského zázraku neměli zapomínat.

"Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať už je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje."

Proti mně stojí zástupce Okresního národního výboru, který přišel vybrat povinné dodávky. Tento rok si toho berou až podezřele moc, ale nehádám se s nimi, nemělo by to význam. S dojetím se loučím s polovinou svých koní a chci už pány úředníky vyprovodit, zástupce mě ale ještě zastaví: "Počkejte, pane Jehlík, podle seznamu, který jste sám podepsal, máte odevzdat ještě část ovcí." Zamrazí mě. Nikdy jsem na statku žádné ovce neměl. Na tváři pana zástupce se objeví úlisný úsměv.