houby

Václavky rostou v trsech na pařezech a koš se s nimi naplní za pár minut. Jenže syrové jsou jedovaté a chybuje se u nich častěji než u kterékoli jiné jedlé houby. A to dokonce ani ne tak v lese, ale spíš doma u sporáku.

Kulajda patří k tomu nejlepšímu, co se dá v houbařské sezoně uvařit. Stačí ale jeden špatný krok a místo sametové polévky máte v talíři bílé vločky v kyselé vodě. Za sraženou smetanou stojí jednoduchá chemie a dá se jí snadno vyhnout.

Plný košík je půl práce. Ta druhá polovina se odehraje v kuchyni a rozhoduje se v ní o tom, jestli budete mít v lednu houbovou omáčku, nebo sáček dobrý leda tak na vyhození. Tři nejčastější omyly se dají opravit za odpoledne.

Deště z konce prázdnin trochu povzbudily růst hub, někde se objevily například žampiony.

Plný košík hřibů skončí často rovnou v mrazáku. Mykolog Jiří Baier přitom už roky opakuje, že syrové houby do mrazničky nepatří a že si tím lidé vyrábějí jed. Hygienici ale tak přísní nejsou. Kde je pravda a co udělat, abyste to nemuseli řešit?

Po srpnových deštích se konečně rozbíhá houbařská sezóna. Jenže pozor, v lese se nesmí bez rozmyslu trhat úplně všechno: Zvláště chráněných hub je v Česku šestačtyřicet druhů a několik z nich jsou hřiby, které se od těch běžných na první pohled skoro neliší. Za jejich sběr může fyzická osoba dostat pokutu až sto tisíc korun.

Stačí několik vlhčích dnů, chladnější noc a české lesy se začnou plnit houbaři. Společně s hřiby, liškami a kozáky však vyrůstají také jejich nebezpeční dvojníci. Některé od jedlých druhů neodhalí barva, červivost ani stříbrná lžička. Největší omyl navíc začíná už u lidového slova „prašivka“. Ve skutečnosti totiž neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého by šlo všechny nebezpečné houby bezpečně poznat.

Suché a horké počasí růstu hub nepřeje.