historie

Šikovné ruce trpělivých restaurátorů křísí v manufaktuře De Wit ve městě Mechelen na severu Belgie se vzácné staré gobelíny z celého světa. Právě tady je čistí, restaurují a zpevňují tisícerými stehy, aby znovu mohly odolávat zubu času.

Je na Češích, jestli se rozhodnou zrušit tak zvané Benešovy dekrety. Není je k tomu možné nutit, je přesvědčen šéf sudetských Němců Bernd Posselt. Ve zrušení dekretů, na jejichž základě byli sudetští Němci po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, ale nadále doufá. Řekl to v pátek na tiskové konferenci v Mnichově před víkendovým sjezdem Sudetoněmeckého krajanského sdružení.

K prvním obětem nastupujícího komunismu v naší zemi patřili již na samém konci druhé světové války protibolševičtí emigranti ruské a ukrajinské národnosti, kteří svůj nový domov nalezli v předválečném Československu. Patřil mezi ně i generál Sergej Nikolajevič Vojcechovský. Jeho tragický osud připomíná pamětní deska, umístěná v květnu letošního roku na budově školy v Konviktské ulici v Praze.

Unést letadlo s cílem dostat se na Západ nebylo v komunistickém Československu ničím výjimečným. Zatímco tehdejší režim leckdy únosů propagandisticky využíval, v Sovětském svazu se je naopak snažili co nejvíce ututlat. Přesto i tam zažívaly pokusy utéct dopravním letadlem za hranice stejně jako u nás největší "boom" v 70. letech. V rozmezí roků 1954 až 1989 došlo na sovětském území k 57 únosům letadla, byť většinou spíše neúspěšným. Ten nejtragičtější se odehrál v květnu 1973. Dodnes jde co do počtu obětí o největší teroristický útok v sovětských dějinách, o kterém ještě donedávna věděl jen málokdo.

Bezmála dvě třetiny Turků žijících v Německu hlasovaly v nedělním ústavním referendu pro posílení pravomocí prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Podpořily tak fakticky zahraničního diktátora, který doma odstavil opozici a umlčel média. Sami němečtí Turci přitom žijí ve fungujícím demokratickém právním státě. Tato situace v mnoha ohledech připomíná situaci v Československu v roce 1935, kdy sudetští Němci v parlamentních volbách podpořili Henleinovu SdP.

Když v našich končinách někdo zmíní Aztéky, ve většině posluchačů zřejmě vyvolá představu bujné mexické džungle, kamenných pyramid a polonahých kněží přinášejících krvavé oběti svým exotickým bohům. To poslední, co by nás pod pojmem aztécká říše napadlo, je demokracie. Přesto se zdá, že přinejmenším určité prvky tohoto státního řízení byly v raně novověké střední Americe známé a rozšířené.

Je možné, aby někdo byl jenom špatný? Dá se i na tom nejhorším a nejtěžším zločinci najít něco dobrého a sympatického? "Problém je v tom, že se Adolf Hitler líčí jako absolutní zlo. Ale je samozřejmě známo, že v historii nic není ani pouze černé, ani pouze bílé." Těmito slovy zhodnotil nacistického vůdce kontroverzní člen pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD) Björn Höcke v nedávném rozhovoru pro Wall Street Journal. V souvislosti s třetí říši se opravdu hovoří o několika pozitivech - jde ale o pouhý mýtus.

Náš bratr ve zbrani nám vrazil dýku do zad, psala už loni turecká média, když německý Spolkový sněm schválil rezoluci označující masakr Arménů Osmanskou říší za genocidu. To ovšem nebyla narážka na nynější společné členství v NATO, ale na první světovou válku, kdy císař a sultán byli spojenci. Přitom to mezi nimi už tehdy pořádně zaskřípalo, a kdyby válka bývala dřív neskončila, neváhali by po sobě střílet.