Ústavní soud se zastal dlužníků. Dle jeho soudců nesplácení kvůli předluženosti ani pasivita nemusejí být automaticky v rozporu s dobrými mravy.

Česko je země neomezených možností. Můžete v ní vést exekuci třeba proti batoleti. Absurdní.

Příběh Jiřího Malíka v sobě skrývá prvky filmového dramatu, který se promítá ve smyčce, a konec je tak stále v nedohlednu. Už před dvaceti lety Malík přišel o svou firmu, když mu ji finanční úřad zabavil při dočasné platební neschopnosti jako zástavu za neuhrazenou daň. Přestože stát své peníze získal už před 14 lety, pan Malík svůj majetek stále nemá, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Dnešní společnost je trochu pestřejší, než byl devadesátkový mainstream, to ale zároveň přináší možná i některé negativní odstíny, zdůrazňuje v rozhovoru pro Tiscali.cz historik Matěj Spurný. Popisuje také, v čem spočívá myšlenková chyba u nacionalismu, a oceňuje, že populární seriál zachytil aspoň cípek reality na Mostecku. (První část rozhovoru ZDE).

Sociální síť Facebook má nejrůznější zákoutí. Na jedné straně poskytuje nekonečné množství prostoru pro přímé oslovování voličů, jak to předvádí Tomio Okamura, na straně druhé nabízí i zajímavou zpětnou vazbu. Třeba ve skupině "Bývalí členové hnutí SPD", píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Petr Gazdík už nechce dále pokračovat jako předseda hnutí STAN. Starostové si tak v dubnu vyberou nové vedení. Navzdory úspěchům, které za sebou mají, se nad jejich setrváním ve sněmovně vznáší velký otazník. Jaké jsou jejich silné a slabé stránky a co mohou dělat pro to, aby se v dolní komoře udrželi?

Exekutorská profese v České republice funguje od roku 2001. V té době také v Přerově vznikl jeden z nejkontroverznějších exekutorských úřadů v zemi. Patnáct let ho vedl Tomáš Vrána. V rozhovoru pro HlídacíPes.org nabízí pohled na exekuce očima těch, kdo je provádějí. "Exekutor je dnes pomalu až sprosté slovo, se kterým se zametá jako s hadrem," stěžuje si, píše Jan Žabka na webu Hlídací pes.

Ještě v roce 2007 se obce musely postarat o pohřeb jen 140 lidí, u nichž se nenašel nikdo, kdo by jim poslední rozloučení vypravil. O deset let později počet takzvaných sociálních pohřbů narostl desetinásobně, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.