Členské země EU a Británie se v noci ze středy na čtvrtek v Bruselu dohodly na odkladu brexitu do 31. října. Pokud britský parlament schválí dohodu o vystoupení, odejde země z unie dřív.

Před 100 lety byly oznámeny výsledky prvních britských poválečných voleb. Bylo to poprvé, kdy v Británii mohly volit některé ženy a v nichž mohly být ženy také voleny. Jako první se 28. prosince do dolní komory parlamentu dostala umělkyně, sufražetka a bojovnice za nezávislost Irska Constance Markieviczová. Proč však ve Westminsteru nikdy nezasedla? A jaká byla její životní dráha?

Před 100 lety měly Britky velký den. Poprvé jim bylo dopřáno to, oč mnohé z nich dlouhá léta usilovaly. I když... ne tak úplně.

Pro mnohé Brity bude odchod z Evropské unie ponižující. V jejich očích se Británie během brexitu dostane do postavení kolonie řízené z Bruselu. 

Referendum dopadlo špatně, udělejme nové. Nebo dopadlo dobře, a tak ho pro sichr udělejme ještě jednou, aby do něj věční kverulanti přestali rýpat. Anebo s tím ještě chvilku počkejme, jak se věci vyvinou. Případně se tvařme, že vlastně žádné referendum nebylo, a pojďme jeho výsledky prostě ignorovat.

Britská ministerská předsedkyně Theresa Mayová se sice na výroční konferenci své Konzervativní strany snažila zachránit, co se dá, s největší pravděpodobností je ale už politicky vyřízená. Škodolibá a zlomyslná radost Evropanů z drhnoucích jednání o brexitu a britské bezradnosti přitom není namístě: pro budoucnost starého kontinentu to je zničující.

Soudruh Jeremy Corbyn, socialista ze staré školy, je inspirací pro ČSSD. Znamená to snad, že čeští sociální demokraté zrudnou?

Poddaní královny Alžběty rozhodují o tom, kdo jejich monarchii odvede z Evropské unie. Bude to chladná a konzervativní Theresa Mayová, anebo srdečný rudý labourista Jeremy Corbyn?