Nikde neprofitují kosmetické značky a plastičtí chirurgové tolik jako v Asii. Touha po západním vzhledu vyhání Asiatům z kapes stamiliony dolarů, krémy na vybělení kůže kupují po tunách a plastické operace očních víček dostávají dívky od rodičům k narozeninám. Bohužel musí – globalizace přinesla vzhledovou diskriminaci pro ty, kteří neodpovídají západnímu modelu krásy. 

Kabul City Park, jediný zábavní park v betonové afghánské metropoli, těžce zkoušené válkou, navštívilo od říjnového otevření desetitisíce lidí, napsal deník The Daily Mail.

Před deseti lety byl slavnostně korunován současný kambodžský král Norodom Sihamoni. Tento panovník exotické asijské země je z českého pohledu výjimečný tím, že v minulosti studoval v Praze a dodnes umí výborně česky.

Olympijské hry nejsou, co bývaly. Předražená show se dnes líbí už jen diktátorským režimům, které ji mohou použít jako demonstraci síly. Kdysi prestižní událost se změnila v manipulovatelnou komerční frašku. Dokládá to krize kolem pořádání zimních her v roce 2022.

Tak jako v každé zemi, i v Thajsku jsou místa, která nelze z plánu trasy vypustit. Ayutthaya jako starobylé bývalé hlavní město a Lop Buri, kde drzé opice prolézají všechna městská zákoutí, mezi takováto místa rozhodně patří. Pokud je máte v plánu rovněž navštívit, mohly by se vám rady, které se pokusím obsáhnout v tomto článku rozhodně hodit.

Z měsíčního dobrodružství s krosnami jsme si odvezli především dost zkušeností.

První asijský tématický park Legoland zahájil v sobotu provoz v jižní Malajsii. Jeho provozovatelé doufají, že s pomocí atrakcí se parku podaří ospalou část státu Johor přeměnit v lákavou turistickou destinaci. 

„Z vysoké terasy jsem dlouho pozoroval bílé vody stambulských světel a perlový náhrdelník nového mostu na šíji černé vody. Byl tmavý večer a já jsem se znovu ponořil do té dřívější nekonečné melancholie, která dolehne v istanbulském večeru vždy, když člověk opustí hlavní ulici a její ruch mu utichne v uších. Světla lodí a malých lodiček plula po vodě Zlatého rohu a zdálky se ozývalo chraplavé, teskné houkání parníku. Vrátil jsem se do hotelu tak unavený a smutný, že jsem nedokázal pochopit, co vlastně mě, osamělého cizince, přilákalo do tak daleké cizí země, jejímuž jazyku nerozumím.“