Je to velké téma a připravte se na delší čtení. Divný vztah Čechů k Evropě, pohybující se někde v prostoru vysmívání se “bruselským byrokratům”, pohrdání “evropskými regulacemi” právě tak jako s přijímáním evropských peněz s ostentativní štítivostí (a dychtivostí zároveň) a současně postojem vůbec k naší existenci v EU, který se zdá být až nepřijemně čecháčkovský.

Pár dnů před volbami je ten správný čas na několik poznámek.

Už je to tu zase. Kdosi přijde s jednoduchým, elegantním, křišťálově průzračným řešením na neduhy dnešního světa: stačí řídit stát jako Agrofert a v tu ránu bude každý z nás o desítky tisíc korun, které se prodrbou, ročně bohatší. Proč je tento nápad, momentálně nemálo populární, kolosální hloupost, na to přišli chytří čtenáři už dávno. Ostatním to zde zdůvodním.

Miřme prosím přímo na cíl, a ne vedle něj.

Kmotři, to jsou jen lokální gangsteři třesoucí se před kriminálem. Oligarcha je ale jiná kategorie.

Média do omrzení opakují, že čtvrteční policejní razie byla namířena proti politikům, či ještě častěji “proti vrcholným politikům”. Protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, zkusíme ji aspoň jednou zarazit. A navíc pár dalších poznámek k aféře posledních dní...

Z mnoha zajímavých a důležitých témat dneška vystupují dvě jako mrakodrapy nad malým městem: problém zdravotnictví (tj. ufinancování a dostupnosti špičkové péče) a problém takzvané penzijní pasti. Obě mají leccos společného – mimo jiné to, že dobré či uspokojivé řešení možná vůbec neexistuje.

Chtěl jsem o tom napsat už dříve, takže extrémně neobratné prohlášení stínového ministra Mládka proces uspíšilo. Jedná se o zvláštní, u nás platící a zřejmě jinde na světě nevídaný nepoměr mezi živnostníky („malopodnikateli“) a zaměstnanci z pohledu jejich daňového přínosu pro stát.