Těžko bychom hledali podivuhodnější rostlinu, než je mucholapka podivná. Nejen, že si přilepšuje lovem hmyzu, ale tomuto stylu života je ze všech masožravých rostlin přizpůsobená asi nejlépe. Její nášlapné pasti schopné ve zlomku sekundy přiklapnout nic netušící hmyz přitahují lidskou pozornost dnes, stejně jako kdysi.

Čím dál více lidí je ochotno se vzdát části svého soukromí výměnou za bezpečí a pohodlí. Taky asi nikdo dnes neodmítne objednávku zboží z internetového obchodu jen kvůli tomu, že prodejce požaduje jeho telefonní číslo a adresu. Stejně tak jen málokdo odolá a nevstoupí na sociální síť jen kvůli tomu, že její provozovatelé hodlají shromažďovat údaje o jeho aktivitě a příspěvcích. 

Buňky lidí, všech mnohobuněčných živočichů, rostlin a hub, ale také jednobuněčných prvoků, obsahují řadu vnitřních komponent. Některé jsou zbytnější a v evoluci se u určitých skupin ztratily nebo výrazně pozměnily. Další se zdají daleko důležitější. Jednou z naprosto nezbytných součástek jsou – nebo se do nedávna zdály být – "buněčné elektrárny", mitochondrie. 

Po "pádu dinosarů" přišli na scénu prakticky ze dne na den savci. Jak je možné, že přežili katastrofu, která dinosaury vyhubila? Klíč k této hádance možná ukrývají ježury. 

Různé lidské společnosti upřednostňují nejrůznější způsoby soužití mužů a žen. Přesto je s podivem, že většina velkých a úspěšných zemědělských společností, které daly základ modernímu lidstvu čítajícímu miliardy jedinců, přešla k monogamnímu uspořádání vztahů. Soužití jednoho muže s jednou ženou je standardem i u nás, byť samozřejmě v praxi nalezneme řadu výjimek. 

Lidstvo už v minulosti vystřídalo pěkných pár zdrojů energie – od síly zvířat a spalování dřeva až po uran a sluneční záření. Jak ale probíhaly přechody z jednoho uspořádání do druhého? Vyměnili lidé dřevo za uhlí nebo uhlí za ropu během pár let, nebo šlo o dlouhou trnitou cestu lemovanou odmítáním a neúspěchy? Naše vlastní zkušenost nasvědčuje spíše druhé možnosti.

Zavlečení nových nemocí, se kterými se místní obyvatelé nikdy nesetkali, může být zničující. Choroboplodné zárodky, které s sebou přivezli Evropané do Ameriky, zabily nesrovnatelně větší množství indiánů než železné meče conquistadorů. Obyvatelé středoamerických a jihoamerických civilizací ale zřejmě nebyli první, pro koho měl kontakt s neznámi patogeny, na které jejich imunita nebyla připravená, fatální následky. Prameny hned z několika směrů výzkumu dávají tišit, že naši předkové možná už ve starší době kamenné podobným způsobem vyhubili neandrtálce.

O důležitosti parazitických a symbiotických organismů pro normální fungování lidského těla se toho v poslední době napsalo hodně. Jak se čím dál jasněji ukazuje, lidské tělo v přirozeném stavu navazuje spolupráci se stovkami druhů mikroorganismů a docela dobře je schopné vycházet i s řadou makroskopických, například střevních, parazitů.