Begonie jsou v našich podmínkách celkem běžnými okrasnými rostlinami. Už zběžný pohled na jejich kultivary ale napoví, že tato rostlinná skupina ráda experimentuje se svými listy. Nejúžasnější jsou v tomto ohledu tropické druhy begonií – například Begonia pavonina. I kdybychom neznali nic než její latinský název, který v překladu zní begonie paví, mohli bychom odtušit, že je vizuálně úchvatná.

Orkneje jsou malým souostrovím vzdorujícím bouřlivému Severnímu moři pár kilometrů od nejsevernějšího výběžku Skotska. Historicky spadaly pod vliv Skotů, Vikingů i Britů, vždy si ale udržely svůj specifický charakter. Na ostré útesy a zelené pláně bičované větrem bychom zde ale nenarazili vždy. 

Zubr evropský je posledním žijícím zástupcem evropské megafauny – velkých a gigantických zvířat obývajících starý svět do konce poslední doby ledové. I proto jím byli naši předkové doslova fascinováni. Dokonce i ten, kdo nikdy nezavadil o romány Eduarda Štorcha, si může všimnout úžasných zpodobnění zubrů na pravěkých jeskyních malbách. 

Cizorodé organismy v našem těle máme pořád tendenci brát jako nebezpečné vetřelce, kteří, pokud jim dáme šanci, způsobí nebezpečnou infekci. Moderní biologické a medicínské poznatky ale pomalu otáčejí tento tradiční pohled o sto osmdesát stupňů. Bakterie, prvoci a další organismy žijící uvnitř nebo na povrchu našich těl nemusí být zdaleka vždy parazity nebo patogeny. 

Výzkum našich nejbližších žijících příbuzných – lidoopů – už nejednou ukázal, že se jejich mentální schopnosti v mnoha ohledech blíží lidským. Prostřednictvím znakového jazyka nebo symbolů se například dokáží s lidskými experimentátory docela obstojně domluvit. Ve svých jazykových schopnostech se samozřejmě lidem plně nevyrovnají, ale i tak dalece předčí naprostou většinu ostatních živočichů. 

Týden co týden se na stránkách odborných i méně odborných tiskovin můžeme dočíst, že velký průlom v prodlužování lidského věku je na dosah ruky. Výroky, jako že "už dnes mezi námi žijí lidé, kteří oslaví tisícovku", nejsou výjimkou. Zdánlivě tomu nasvědčuje téměř vše – nové lékařské postupy, pokroky v oblasti molekulární biologie slibující přímé zásahy do naší genetické výbavy, chemické látky zvyšující životnost buněk i experimenty na laboratorních zvířatech, jejichž život se prostřednictvím dietetických postupů, genetických manipulací a nejrůznějších chemikálií daří prodlužovat velmi výrazně. 

Zadožábrý plž Elysia chlorotica zapojuje do vlastního těla části zelených řas a většinu energie získává ze slunce. Parazitičtí korýši rodu Sacculina se v dospělosti mění na husté podhoubí prorůstající a ovládající hostitele. Hlenkovité organismy se po jednobuněčném stadiu svého života spojují dohromady v makroskopické plodnice, nebo pohyblivé "slimáky".

Když se na procházce oženeme po vose a ona nám začne zuřivě poletovat kolem hlavy, nemáme většinou žádný problém ji přiřknout určitou emocionalitu. Spíše proneseme něco jako "mrcha jedna naštvaná" a dál se jí nezabýváme. Úplně jiná situace ale nastane, když se odborníci, nebo i laikové, baví o stejném problému na obecnější úrovni.