Ruská reakce byla od samého začátku pomalá. Armádě trvalo 12 hodin, než vůbec vyhlásila poplach, a dalších pět hodin, než se jí podařilo ponorku lokalizovat. Do hlubin vyslala ponorky, jejichž úkolem bylo spojit se s Kurskem a vytvořit tak bezpečnou cestu pro přeživší. Náročný manévr se ale bohužel nezdařil.

Rusko, ač nedisponovalo žádnou další použitelnou technikou, s žádostí o zahraniční pomoc trestuhodně otálelo. To jen přiživilo teorie, že na palubě stroje se mohly nacházet přísně tajné zbraně. Existovaly i obavy, že 22 raket Granit, jimiž byl Kursk vyzbrojen, bylo vybaveno jadernými hlavicemi.

Armáda mezitím v médiích tvrdila, že Kursk má jen malou technickou závadu. Admirál Popov například ruské televizi sdělil, že námořnictvo je v kontaktu s posádkou a zásobuje ji pitnou vodou a kyslíkem. Situace se začala hýbat až po zásahu prezidenta Vladimira Putina, který dal rozkaz, aby námořnictvo přijalo zahraniční pomoc.

Norsko-britská posádka se k ponorce dostala až po devíti dnech a záchranáři bohužel zjistili nepříjemnou pravdu, že všichni námořníci na palubě už zemřeli. Podle dopisů a záznamů, které záchranáři našli, někteří z námořníků ještě třetí den po uvěznění ve stroji, žili a věřili v záchranu. Nedočkali se jí.

"Zdá se, že nejsou žádné šance, 10 až 20 procent. Doufejme, že aspoň toto bude někdo číst. Zde je seznam osob z druhé sekce, kteří jsou teď v devítce a pokusí se odsud dostat. Pozdravy všem, není třeba zoufat. Kolesnikov," našel u těla důstojníka Dmitrije Kolesnikova jeden z jeho zápisků. 

Verze s americkou ponorkou neuspěla

Putin byl v srpnu 2000 ve funkci pouhé tři měsíce a v den neštěstí si užíval dovolenou v letovisku u Černého moře. O nehodě Kursku ho armáda ihned neinformovala, a když se k němu tragická zpráva konečně dostala, námořní velení ho ubezpečovalo, že vše je pod kontrolou, a proto není třeba, aby si kazil dovolenou.

Prezident tehdy na dovolené ještě několik dní zůstal. Tohoto rozhodnutí později musel hořce litovat, protože hněv pozůstalých i obyčejných Rusů se stočil právě jeho směrem. Jak je možné, že si užíval volna, když jeho 118 občanů bojovalo o život v potopené jaderné ponorce?

Situaci se snažil rodinám námořníků vysvětlit tehdejší premiér Ilja Klebanov, ale jeho tvrzení, že Kursk potopila americká ponorka u lidí neobstálo. 

Vyšetřování skončilo v létě 2002 a odborníci konstatovali, že na náhodné explozi cvičného torpéda, která tragédii odstartovala, nenese vinu lidský faktor. Výbuch zavinil únik vysoce explozivního kysličníku vodičitého, používaného jako palivo pro torpéda 65-76 Kit. Zbraně na přídi plavidla pak vybuchly silou mírného zemětřesení.