Pilíř francouzské pravice po dlouhých 40 let bude souzen od pondělí kvůli dvěma aférám se zaměstnáváním fiktivních osob na pařížské radnici v době, kdy tam starostoval.

Stíny minulosti se po Chirakovi začaly natahovat po ztrátě prezidentské imunity v roce 2007. Už v červenci toho roku jej vyslýchali s souvislosti s údajným podvodným financováním členů jeho Sdružení pro republiku (RPR, dnešní vládní Svaz pro lidové hnutí, UMP) pařížskou radnicí. Podle obvinění měla pařížská radnice na přelomu 80. a 90. let údajně na výplatní pásce 21 osob, které ve skutečnosti pracovaly pro Chirakovo RPR. Straníky RPR tak platili francouzští daňoví poplatníci.

Odsouzený Juppé

Tato kauza je předmětem i současného procesu spolu s dalším obviněním z Nanterre. Na tomto pařížském předměstí je vedeno vyšetřování týkající se sedmi zaměstnanců radnice, kteří ve skutečnosti pracovali na plný úvazek pro RPR. V obou případech je Chirac podezřelý ze zneužití veřejných financí a ze zneužití důvěry.

V kauze Nanterre padly rozsudky už v roce 2004, především bývalý premiér a současný šéf diplomacie Alain Juppé byl odsouzen k osmnácti měsícům podmíněně, později odvolací soud trest zmírnil na 14 měsíců.

V pařížské kauze mají vyšetřovatelé podezření na zneužití veřejných financí v rámci přípravy prezidentských voleb v roce 1995. Zmíněných 21 zaměstnanců bylo podle ujištění samotného Chiraka, zcela "legitimních" a "užitečných městu Paříž".

Chirac se od odchodu z Elysejského paláce v roce 2007 v roli klidného důchodce zcela zdržuje komentářů k činům svého nástupce Nicolase Sarkozyho, který dříve patřil k jeho velkým protivníkům. Vůbec se nepodobá revoltujícímu mladíkovi z roku 1968 na začátku své politické kariéry.

Sdílení moci se socialisty

V témže roce se z revolučního studenta (narozen 29. listopadu 1932) stal státní tajemník na ministerstvu zaměstnanosti. A z vládních paláců od té doby neodešel, byl postupně ministrem zemědělství, vnitra, premiérem dvakrát, a také 18 let starostou Paříže (1977-1995). V této funkci byl často kritizován za udržování příliš početné administrativy.

Po dvou neúspěšných pokusech o dobytí Elysejského paláce v letech 1981 a 1988 přišel triumf v roce 1995. Znovuzvolen byl Chirac v roce 2002 tváří v tvář soupeři z řad extrémní pravice, pět let poté, co udělal svou nevětší politickou chybu - rozpustil parlament, kde měla pravice většinu a tím sám sebe odsoudil k dlouhému sdílení moci se socialisty.

Chirakovi stoupenci tvrdí, že je přívětivý a velkorysý. Odpůrci jej líčí jako člověka bez vizí, "nesmírně schopného dobýt moc". Všichni se ale shodnou, že v osobním styku je mimořádně otevřený a srdečný. Do dějin vstoupil i jako rozhodný odpůrce americké invaze v Iráku.

Chirac? Člověk složitý a plný paradoxů

Jeho politické postoje se měnily. V mládí krátce lnul k levici, než jej oslovily principy gaullismu. Během let se nacházel střídavě na pozicích liberálního a řízeného hospodářství, euroskepticismu a proevropanství.

Pro své životopisce je Chirac člověk složitý a plný paradoxů. Po odchodu z funkce vytvořil nadaci věnovanou udržitelnému rozvoji a dialogu kultur, která každoročně uděluje cenu za předcházení konfliktům.

Dnes žije v Paříži s manželkou Bernadette v bytě na nábřeží Seiny. V roli důchodce se těší poměrně velké popularitě, pozitivně ho hodnotí na 73 procent Francouzů.