Dnes je úterý 19. března 2024., Svátek má Josef
Počasí dnes 6°C Polojasno

Komentář: Chceme-li po volbách změnu k lepšímu, volme středové strany

Komentář: Chceme-li po volbách změnu k lepšímu, volme středové strany
Zlatá střední cesta (ilustrační fotografie) | zdroj: ThinkStock

Česká společnost je už několik let nepříjemně rozdělená. A zdaleka to nezačalo prezidentskou volbou. Ale naděje, že spojovat bude prezident, se už rozplynuly. Tomu tahle situace bohužel vyhovuje. Spojme se proto sami, bez prezidenta.

Napříč naší zemí jsou bohužel nejrozšířenější dva krajní politické názory, jejichž zastánci jsou hluboce přesvědčeni o tom, že zastánce toho opačného je naprostý idiot. A ani jednim se nelze divit: Jedna z těchto skupin je totiž, když to zestručníme, pro nekonečný pokrok, bezohlednou svobodu trhu a jednotlivce a drancování už dávno zdrancované planety. Druhá je zase pro sociální spravedlnost a rovnost, ale vůbec ji nevadí, že ti, kdo je mají prosazovat, jsou čistokrevní egoisté, předvádějící to dnes a denně na veřejnosti, a nějaká rovnost je ve skutečnosti vůbec nezajímá — kdyby si totiž byli s ostatními rovni, těžko by si pak na něčem svá ega mohli tak masírovat. 

Jsme ale skutečně, hluboce, tak hloupě rozdělení? Není to spíš jen rozdělení povrchní a zároveň velmi výhodné pro ony strany, kterým dnes, aby byly populární, stačí zakřičet, že ta druhá strana je plná idiotů?

Všude ve světě se přitom ukazuje, že ani jedním směrem — zcela vpravo ani zcela vlevo — cesta nevede. Kde je u vlády nekompromisní levice, většinou se demokracie zvrhne v diktátorství. A kde vítězí naprostý liberalismus ve všem a za všech okolností, bez společných morálních hodnot a soucitu s ostatními, končívá to přinejmenším velkou ekonomickou krizí, pokud ne občanskou válkou, jelikož většina majetku obvykle putuje mocným firmám, které nejsou ve výsledku o nic lepší, než socialističtí diktátoři.

 Proto je nejlepší cestou — jako už tolikrát a v tolika věcech — ta zlatá střední. Ano, chtějme veškerou svobodu podnikání a trhu, ale řekněme si, že pokud je někde park nebo les, který má sloužit všem, včetně našich prapravnuků, tak tam prostě bude park nebo les a ne další nákupní středisko nebo kanceláře obrovské firmy. Stejně tak si řekněme, že bohaté a úspěšné lidi potřebujeme, protože prospívají všeobecnému blahobytu. Měli bychom si jich vážit. Ale na druhou stranu, pokud někdo vydělává 8 tisíc měsíčně, i když je zaměstnaný na plný úvazek, a někomu jinému přistává ročně na kontě tolik miliard, že tak nějak přesně neví, co s nimi, tak by měl platit vyšší daně, aby ten, kdo vydělává 8 tisíc, mohl vydělávat alespoň lidských 15. Pak jsou oba spokojeni — chudý bohatému tolik nezávidí, protože už není tolik chudý, aby ho to tolik trápilo (ostatně alespoň nemá starosti s tím, jak peníze utratit nebo jak si je uchránit), a bohatý má jednak pocit, že si ho chudý za jeho štědrost váží, a jednak se nemusí tolik obávat, že mu chudý ze závisti jednou nepěkně zavaří.

Pojďme tedy zapřemýšlet, zda by v těchto volbách nestálo za to volit něco na způsob středových stran. Nemáme konec konců moc co ztratit. Volby budou za necelé dva měsíce a do té doby už toho se systémem jako takovým moc neuděláme. Takže nám teď zbývá vybírat z toho, co je. Já nevím, která ze středových stran je nejlepší, to už si musí každý uvážit sám. Ani si nejsem tak jistý, která z nich je populistická a která to myslí vážně. Ale jak říkám, nemáme co ztratit. Pojďme každý o něco ustoupit ze svých požadavků, které začínají být sobě navzájem i sobě samým nebezpečné, a pojďme zkusit volit nějakou zlatou střední cestu. Třeba bude výsledek lepší, než si myslíme (ano a taky odmítám, aby politické strany natolik zasahovaly do českého jazyka, že člověk nemůže napsat tuto větu bez toho, že by se člověku jedna konkrétní strana vybavila).

Zdroje:
Vlastní