Nad našimi hlavami se odehrává tichá revoluce – a astronomové z ní mají noční můry. Oběžná dráha Země, kdysi vznešeně prázdná a klidná, se mění v přeplněnou dálnici. Starty raket se staly rutinou, satelity se vypouštějí po stovkách a megakonstelace se rozrůstají jako digitální džungle. Jenže čím více družic na orbitě, tím méně prostoru zbývá pro vědu, která se spoléhá na čistou, nerušenou oblohu.

Teleskopy, které mají za úkol zachytit světlo putující k nám miliardy let, nyní bojují s něčím, co by před pár lety nikoho nenapadlo: s jasnými body internetu. NASA i další vědecké týmy varují, že při stovce tisíc družic na oběžné dráze — což může nastat už kolem roku 2030 — bude až pětina snímků z Hubbleova teleskopu poškozená. A to je ještě optimistická varianta. Širokoúhlé observatoře, jako je SPHEREx nebo čínský Xuntian, mohou přijít až o 96 procent využitelných snímků. To je téměř vymazání smyslu jejich existence.

A co přesně se děje? Satelity odrážejí sluneční světlo a zanechávají na snímcích jasné pruhy, které překrývají jemné signály z vesmíru. Ale nejde jen o tyto viditelné čáry. Družice způsobují rozptýlené světlo, šum i saturaci, což dokáže přesně to, čeho se astronomové bojí nejvíc: zahlušit extrémně slabé signály, které potřebují pro studium temné hmoty, vzniku galaxií nebo vývoje hvězd. Když se tyto signály ztratí, ztratíme i možnost odpovědět na některé z největších otázek, které lidstvo má.

Situace je o to paradoxnější, že stavba kosmických teleskopů stojí miliardy dolarů a jejich provoz je přesně řízený, ale jejich práci může velmi snadno narušit objekt o velikosti pračky, který se řítí kolem Země rychlostí 27 tisíc kilometrů za hodinu. Astronomové přiznávají, že když se poprvé objevily satelitní megakonstelace, netušili, jak velký dopad to bude mít. A teď je jasné, že problém bude mnohem větší, než kdokoli čekal.

Hubbleův teleskopzdroj: Profimedia.cz

Kosmos jako džungle bez pravidel

Je tu však ještě jeden rozměr celé situace: absence jasných pravidel. Kosmické právo, jak existuje dnes, je v podstatě pozůstatek éry, kdy v prostoru kroužilo několik málo desítek družic. Dnes se však připravují projekty s desítkami tisíc satelitů a právní rámec zůstává prakticky stejný. To je situace, jako kdybychom měli dopravní předpisy navržené pro vesnici a použili je na řízení městské dopravy v megalopoli.

Zemská nízká oběžná dráha se tak stala digitálním Divokým západem. Každá firma, která má raketu a investora, může posílat do vesmíru stovky družic. A čím více jich tam je, tím větší riziko kolizí. Odborníci dlouhodobě varují, že se blížíme ke stavu, kdy by jediná nehoda mohla způsobit řetězovou reakci — Kesslerův syndrom — která by orbitu proměnila v obrovské pole trosek. Ty by poté ohrožovaly nejen další družice, ale i kosmické lodě a stanice.

Astronomové také upozorňují, že pokud se nezačne jednat rychle, hrozí nenapravitelné škody. Přestaneme být schopni přesně sledovat slabé objekty, které nám odhalují historii vesmíru. Přijdeme o možnost studovat temnou hmotu a temnou energii. Ztratíme schopnost zachytit neočekávané jevy — supernovy, komety, gravitační čočky — které se objevují jen jednou za život.

Problém se přitom netýká jen velkých observatoří. Týká se i menších univerzitních teleskopů a amatérské astronomie, která byla po desetiletí důležitou součástí vědeckých objevů. Světelné stopy ničí nejen data, ale i schopnost nadchnout novou generaci vědců tím, že jim ukážeme krásu čisté noční oblohy.

Odborníci proto stále naléhavěji volají po mezinárodní regulaci. Tvrdí, že orbitalní prostor není soukromý pozemek technologických gigantů, ale společný prostor lidstva, který musí být spravován s dlouhodobou vizí, ne podle krátkodobého byznysového zájmu. Zatím však tato výzva naráží na jeden problém: technologie postupují rychleji než politika.

Kosmos se mění rychleji, než jsme připraveni přijmout. A pokud nezačneme jednat, může se stát, že o krásu a vědeckou hodnotu noční oblohy přijdeme dříve, než ji stihneme pochopit.