Praha 14 už dlouho trpí tím, že nemá žádnou výraznou dominantu. V sídlištní zástavbě lemované velkokapacitními silnicemi ční pouze kopec Horka v klánovickém parku. A právě na něm se radní rozhodli vytvořit nepřehlédnutelný symbol, se kterým by se lidé z Kyjí nebo Černého mostu mohli identifikovat. Příští rok zde vyroste rozhledna.

Aby vyhlídková věž nezpůsobila místním příliš velký šok, už dnes tam stojí základ budoucí stavby z loupaných jasanových kmínků. Pravdou je, že některým lidem dřevěná konstrukce silně připomíná sloní zadnici. Ale estetické měřítko v případě rozhleden nehraje příliš velkou roli. Ani jejich výška a umístění. Postavit si někde rozhlednu, to se stalo v posledních letech doslova českou posedlostí. 

Základ budoucí rozhledny na Praze 14 | zdroj: Huť architektury

Světový primát se blíží

Možná to bylo právě volné pole působnosti, co stálo za rozhodnutím radních z Prahy 14 investovat milion a půl zrovna od rozhledny. Anebo se vezou na módní vlně, která se u nás v posledních letech rozpoutala.

I když neexistuje oficiální statistika, kolik je v Česku v současné době rozhleden, Klub přátel rozhleden odhaduje jejich počet zhruba na pět set. To by znamenalo, že máme nejhustší síť rozhleden na světě. V absolutních číslech jsme dokonce druzí za Německem - za 4,5násobně větší zemí. Při současném stavebním tempu, kdy jenom loni u nás vyrostla stovka dalších rozhleden, budeme možná brzy atakovat pozici světové jedničky.

Z unie krev neteče, zato peníze ano

Zvláštní posedlost rozhlednami by mohla mít svoji příčinu v zálibě Čechů kochat se malebnou krajinou. Jenže zdaleka ne všechny vyhlídkové věže nabízejí skutečnou vyhlídku. Budoucí dominanta Prahy 14 má dosahovat výšky 22 metrů, což neposkytne o moc větší rozhled než z vyšších pater místních panelových domů.

Tajemná příčina, proč si nedokážeme představit život bez rozhleden, je o dost prozaičtější. Vyhlídky si neplatíme sami, ale z eurofondů. I když máme v čerpání evropských dotací značné rezervy, takže například loni Česká republika nedočerpala 6,8 miliard korun, v případě rozhleden jsme doslova přeborníky.

Štítky s nápisem "podpořeno z Evropského fondu pro regionální rozvoj" mimo jiné znamenají, že věže zaplatila z osmdesáti až devadesáti procent Evropská unie. Bez štědrých dotací by se rozhledny obcím, nebo i nadšeným amatérům, notně prodražily. Jeden výškový metr běžné rozhledny stojí 120-150 tisíc korun. Není divu, že bez dotací z evropského fondu by malá obec Bohdaneč na Kutnohorsku s ročním rozpočtem pět milionů korun nedokázala postavit nejvyšší věž z kulatiny v Česku. Za 52 metrů vysokou rozhlednu zaplatila milion, dalších 17 připutovalo z EU.

Dotační paskvily a mobilní signál

Odvrácenou stranou štědrého dotování jsou skutečně absurdní kousky. V Lednici stojí věž s vyhlídkovou plošinou pět metrů nad zemí. Kdyby neměla okolní památky Lednicko-Valtického areálu zakresleny na informační ceduli, návštěvník by je jinak odtud neviděl. Z kulatého balkonu jsou vidět jen stromy, pole a chodník do kolonády. Na rozhledně přitom šetřit příliš nemuseli. Byla součástí projektu, na který EU přispěla částkou sto milionů korun.

Šest a půl metru vysoká vyhlídková věž v Lednici byla součástí evropského projektu za sto milionů korun | zdroj: Profimedia

Podobných "mikrověží" bez výhledu existuje celá řada. Kapitolou o sobě jsou rozhledny v oblasti Bílých Karpat na hranicích se Slovenskem. Protože turistický rozvoj této oblasti si vzala EU jako prioritu, vyrostla zde během posledních let celá série vyhlídkových paskvilů. Většina stojí pod kopcem s výhledem na protější stráň. Místní obce si příležitost utratit evropské peníze prostě nedokážou odpustit.

Na rozhlednové explozi měla nemalý podíl i snaha pokrýt krajinu mobilním signálem. Některé stožáry mobilních operátorů musely mít na žádost obcí i vyhlídkovou plošinu. Jenže na kovové konstrukce není možné se dostat bez dohledu, takže jsou pro návštěvníky toužící po vyhlídce téměř nedostupné. V Česku je to ale mrzet nemusí, stačí si najít nejbližší další rozhlednu a pokochat se krajinou někde jinde.