Cameron válčí na dvou frontách, doma i v Bruselu, říká expert

Cameron slibuje začátek rozhovorů na červnovém summitu Evropské unie. První diskuse s některými klíčovými evropskými politiky už absolvoval. Zatím však nebyl příliš jasný v tom, čeho chce vlastně dosáhnout.

"Kdyby ale hned přišel se sadou nějakých konkrétních požadavků, tady v Londýně by mu část vlastních straníků a euroskeptiků rovnou řekla, že to nestačí. Že je to jen zástěrka, která má zakrýt, že to s reformou EU nemyslí vážně," poznává Korteweg.  

Doma není nikdo prorokem

Složitá situace britského premiéra na domácí půdě byla jasně patrná na jeho rychlém ústupu od prohlášení proneseného na summitu G7 v Německu. Uvedl tam, že odejít budou muset ti ministři, kteří nepodpoří politiku kabinetu vůči unii. Později ale vysvětloval, že nebyl správně pochopen.

Jasné nyní je, že britská vláda chce, aby mohla příchozím z jiných zemí EU omezit nároky na výhody spojené s tím, že tito lidé v Británii pracují. Evropští partneři, nejen z východu unie, to ale odmítají. Jednalo by se totiž o porušení jedné ze základních svobod EU. Snaha věc prosadit by tak nejspíš skončila u evropského soudu.

Změna základního unijního práva má několik komplikací, připomněl politolog. Jednou je, že také další země by zřejmě využily situace a snažily se prosadit vlastní výjimky a změny. Další potíží je, že novou podobu smluv by muselo v některých zemích automaticky potvrdit referendum. Do něj se vlády nechtějí příliš pouštět ve chvíli, kdy napříč kontinentem posilují protievropská a euroskeptická politická uskupení.

Cameron mohl prosadit změny v EU už v minulosti

Podle Kortewega by však silným symbolickým momentem mohla být dohoda mezi Londýnem a unií, podle které by pro Británii už neplatila slova z Lisabonské smlouvy o "stále těsnější unii". Také to by si vyžadovalo změnu základního evropského práva.

Cameron by zde ale mohl prosadit způsob, použitý už v minulosti v případě Dánska poté, co jeho občané v roce 1992 v referendu odmítli Maastrichtskou smlouvu. Následně dojednané výjimky pak byly do evropského práva zapojeny společně s dalšími změnami až se zpožděním. "Podobný postup by pro Camerona mohl být záchranou tváře, způsobem, jak vyřešit kvadraturu kruhu," míní Korteweg.

Britové zatím chtějí v EU zůstat. Co na to jejich premiér?

Větší problémy by naopak Cameron - či jeho pravděpodobný hlavní vyjednavač ministr financí George Osborne - nemuseli mít při debatách s komisí o potřebě prohloubit jednotný trh EU, zvýšit evropskou konkurenceschopnost či omezit byrokracii. "Z evropské perspektivy bude v tomhle ohledu snadné nově zabalit to, co už nyní dělá první místopředseda komise (Frans) Timmermans a dát to Cameronovi s tím, že to vyjednal a může se s tím vrátit do Londýna," podotkl Korteweg.

Právě prezentace pravděpodobně nepříliš rozsáhlého výsledku celé vyjednávací snahy jako historické a zcela nové kapitoly ve vztahu Británie s Evropskou unií bude podle politologa základním Cameronovým problémem. Už nyní se - například po víkendovém vystoupení pěti desítek konzervativních poslanců - ukazuje, že výraznými tvářemi kampaně za odchod z EU budou před referendem nejspíš někteří Cameronovi spolustraníci.

Průzkumy zatím ukazují, že většina Britů si přeje setrvání v unii stejně, jako britský podnikatelský sektor. Byznys a londýnská bankovní City navíc dávají najevo, že referendum by se mělo konat co nejdříve, aby období nejistoty bylo co nejkratší.