Za vstupem do politiky Mariny a Dilmy, jak se jim v Brazílii běžně říká, stojí stejný muž - bývalá hlava státu, světově proslulý "prezident chudých" Lula da Silva ze Strany pracujících (PT). Dilma v jeho vládě působila jako ministryně energetiky a později jako Lulova pravá ruka po skandálu s úplatky poslanců známým jako Mensalão (volně přeložitelné jako 'vysoká měsíční platba'). Z Mariny udělal Lula ministryni životního prostředí, ovšem zatímco hvězda její současné soupeřky stoupala směrem vzhůru a Dilma se v roce 2010 stala Lulovou vyvolenou nástupkyní, Marina v roce 2008 rezignovala na svůj post kvůli sporům o environmentální politiku a vystoupila z PT.

Obě hlavní kandidátky se paradoxně považují za nástupkyně Luly. Kromě tohoto dědictví však nemají téměř nic společného.

Chudá a zbožná

Marina Silvaová je idealistka se zázračným životním příběhem, kterým se Lulovi hodně podobá. Pochází z neuvěřitelně chudé amazonské rodiny sběračů kaučuku. Měla jedenáct sourozenců, z nichž tři zemřeli na tropické nemoci. Sama Marina prodělala malárii, žloutenku a leishmaniózu, kterou podle lékařů neměla přežít.

Do šestnácti let neuměla číst ani psát. Naučila se to až v konventu, kam vstoupila s přáním stát se jeptiškou. Později se místo církevní kariéry rozhodla bránit amazonský prales proti pasákům dobytka a jako aktivistka se postavila po boku takových legend, jako byl Chico Mendes. V 80. letech šlo o mimořádně nebezpečnou činnost, při které byl její učitel a přítel Mendes zavražděn. Marina však přežila, po pádu diktatury se stala poslankyní ve státu Acre, senátorkou a nakonec ministryní.

Její život od dětství spoluurčovala silná víra v Boha, kterou soupeři často zesměšňovali. Říká se o ní, že denně náhodně otevírá bibli a podle toho se rozhoduje. Marina Silvaová je evangelikálka, patří tedy k rostoucí konzervativní náboženské skupině uvnitř převážně katolické země. Silná víra měla podle jejích blízkých vliv na neústupnost a nekompromisnost, jakou nynější kandidátka do nejvyššího úřadu projevovala po celou kariéru.

Prezidentská kandidátka Marina Silvaová | zdroj: Isifa.com

V roce 2008 odmítla nabídku setrvat ve vládě a roztrhala členskou průkazku Strany pracujících. Později z nezávislé pozice kritizovala vládu, v roce 2010 dokonce poprvé neúspěšně kandidovala na prezidentku s podporou miniaturní Strany zelených a bez jakéhokoli mediálního prostoru získala 20 milionů hlasů. Oproti soupeřům se s jejím jménem nepojí žádné podezření z korupce. Díky pověsti neústupné, nezkorumpovatelné ženy, která nepatří k žádné straně, se Silvaová stala favoritkou milionů účastníků loňského masivního protestního hnutí, známého jako Brazilský podzim.

Náboženství se ovšem v její kariéře projevuje i jinak, což straší značnou část společnosti jedné z nejotevřenějších zemí Latinské Ameriky. Platforma stran, pod kterou kandiduje, vydala před několika týdny oficiální volební program, v němž slibovala mimo jiné sňatky homosexuálů a nový antidiskriminační zákon. Po nátlaku řady vlivných evangelikálních pastorů se Silvaová od této části programu distancovala a nařídila změnu. Od té doby je terčem útoků, že se chystá oslabit sekulární povahu Brazílie a vnést náboženství do nejvyšší politiky.

Zkušená pragmatička

Dilma Rousseffová není z chudých poměrů, pochází naopak z dobře situované rodiny, má ovšem za sebou i účast v podzemním odboji proti diktatuře. Mnoho pravicově orientovaných voličů jí proto dodnes nemůže jako "komunistce" přijít na jméno. Na tuto část minulosti ale v kampani neupozorňuje a oproti své sokyni vystupuje jako pragmatička s velkou praktickou zkušeností. Už jako ministryně energetiky stála přesně na opačné straně než Marina a říká se, že právě tehdy vznikla jejich vzájemná nevraživost.

Sama Dilma se proti Marině vymezuje jako zkušená politička, která dokáže vést zemi. Dokázala udržet vratkou koalici s četnými menšími subjekty. Když začátkem letošního roku vřela roztržka s největším koaličním partnerem, středopravicovou Stranou brazilského demokratického hnutí (PMDB), prezidentka rychle zasáhla a PMDB zpacifikovala mimo jiné slibem viceprezidentského postu a silových ministerstev po příštích volbách.

Prezidentská kandidátka Dilma Rousseffová | zdroj: Isifa.com

Stejně zkušeně zvládá Dilma konflikty ve vlastním kabinetu, kde dokázala pečlivě vyvažovat zájmy jednotlivých stran a zároveň působit jako vůdčí osobnost, která se nebojí odvolávat nekompetentní politiky. Dilmě Rousseffové se zatím daří přesvědčit veřejnost, že něčeho takového by Marina nebyla schopná - zaprvé by pravděpodobně nedokázala sestavit většinu v parlamentu a už v minulosti prokázala neochotu se dohodnout. Ráda upozorňuje, že se její sokyně stane v případě vítězství podobně tragikomickou figurkou jako bývalý prezident Fernando Collor de Mell, kterého pro skandály a pověstnou neschopnost odvolal Kongres jako jedinou brazilskou hlavu státu v historii.

Dilma se odlišuje od své konkurentky také přístupem k náboženství. Přestože se označuje za praktikující katoličku, což jí stejně nikdo nevěří, je přísně sekulární a prosazuje maximální otevřenost vůči sexuálním menšinám. Perfektně se jí daří využít zmíněného faux pas, kterého se dopustil nepřátelský tábor ohledně překotné změny v programu.

Pokud se v druhém kole spolu skutečně utkají tyto dvě ženy, bude to souboj protikladů. Souboj idealistické, silně věřící Mariny Silvové, která zosobňuje jakýsi ideál ctnosti a naději milionů brazilských voličů žádajících změnu vyhrocené politiky ovládané dvěma největšími stranami. A profesionální političky, která má za sebou obrovskou mediální a finanční mašinérii Strany pracujících, ale také vládní zkušenost a schopnost kompromisu. Je to doslova souboj černé proti bílé; Marina Silvová se totiž hlásí k afrobrazilské národnosti a mohla by se stát první černošskou prezidentkou země.

Výsledek tohoto souboje se nedá předpokládat. Podle průzkumů je naprosto vyrovnaný.