Babišova opatření? Buzerace živnostníků, tvrdí ekonomka Šichtařová

- Magazín autor: red

Místo represe by výběr daní podle ekonomky Markéty Šichtařové zefektivnila lepší motivace živnostníků, zjednodušení systému a snížení daní. Čím víc se bude na živnostníky tlačit, tím víc budou podle ní tlačit oni proti státu a riskovat. 

Ekonomka Markéta Šichtařová

Ekonomka Markéta Šichtařová,zdroj: Profimedia.cz

Jednou z novinek, kterou chce zavést ministerstvo financí, je elektronická evidence tržeb. Jak se na ni díváte vy?
Dívám se na to jako na velice nešťastný nápad, protože je to nevyzkoušený systém, který k nám přichází z Chorvatska. Nemyslím si, že by u nás mělo být protěžováno coby rozvojová země. Zajímavé je, že nikoho nenapadne vzít to úplně z obrácené strany: Proč se nikdo nepodívá, ve kterých zemích je – podle odhadu hospodářského růstu - nejmenší rozdíl mezi tím, co se vybere na daních, a mezi tím, co by se vybrat mělo. A proč nezkopírujeme ten systém ze zemí, kde to funguje. My naopak ve své podstatě sledujeme země, kde to nefunguje a kopírujeme jejich systém. To je zvláštní a vyvolává to ve mně pocit, že to rovněž fungovat nebude.

Jestli ano nebo ne, není dnes schopen nikdo říct, jelikož zatím nikde na světě tento systém není zaveden až tak dlouho, aby byla vyhotovena nějaká analýza, která by ukazovala jeho přínosy – zda se výběr daní po zavedení elektronické evidence tržeb až tak závratně zlepšil. Asi se mírně zlepší, ale stejně to nepostihne ty největší hříšníky. Typicky například instalatér, který vám nenapíše papír, ale zaplatíte mu na ruku. Nebo drobné na parkovišti, které dáte do ruky a nikdo vám nevypíše papír a podobně. Na tyto se totiž systém vztahovat nemá. Takže ty největší úniky, které jsou u těch nejmenších plateb a je jich velký počet, ty prostě dál postiženy nebudou.

Pro malé obchodníky je to samozřejmě buzerace. Co mě na tom trápí, je, že to úplně převrací logiku, kdy se zde najednou nerespektuje žádná presumpce neviny. Dosud, pokud u někoho bylo podezření, že by se mohlo jednat o podvodníka a krátí daně, tak bylo na státním orgánu, aby mu dokázal, že dělá něco špatně. Teď se to v podstatě převrací tak, že najednou jsou všichni lumpové a musí dokazovat svoji nevinu. To je samozřejmě strašně nebezpečný precedens, obecně v právu!

Kromě toho je to leckdy právě spotřebitel, zákazník, kdo iniciuje to samé jednání - kdy žádá slevu za to, že si nevezme doklad. Nemyslíte?
No jistě! S tím souhlasím. Velice často jsem se setkala s tím, že spotřebitel řekne: Když to bude bez papíru, tak se nějak šábneme, dohodneme se. Je to poměrně časté jednání. Není to tedy vždy tak, že poskytovatel služby chce zkrátit daň.

Použila jste slovo "buzerace". Ministr Babiš chce zavádět další novoty, například se hovoří o častějších daňových přiznáních a podobně. Označila byste ta opatření, která chce Andrej Babiš zavést, za buzeraci živnostníků ze strany ministerstva řízeného velkopodnikatelem? Proč tak činí?
Ano. Ve velké firmě, v koncernu, je prostě spousta účetních, které toto dávají dohromady a majitel velké korporace se s daňovými přiznáními v podstatě prakticky ani nesetká nebo jen jednou za kvartál někde něco podškrábne a ani daňové přiznání nečte, protože to je odpovědnost toho jeho zaměstnance. Pro malého živnostníka, který si vede účetnictví a je rád, že si umí daňové přiznání jakžtakž vyplnit, je to celkem zásadní problém. Přes všechno papírování nemá čas na poskytování služeb. Funguje úplně na jiném principu, když je sám ve své firmě a musí si dělat všechno, na rozdíl od velkých společností, kde si majitelé neuvědomují, jak je to mnohdy neprůchozí problém například pro drobného instalatéra. Ten je skutečně rád, že je rád, že dá ten papír tak nějak dohromady. Mně na tom všem zejména vadí fakt, že se u nás u daňových výběrů jde cestou represe. Cestou zastrašování a vyšších trestů. Místo aby se šlo cestou motivace, a ta tkví jenom v tom, že se daně sníží. Že se zjednoduší. Když bude systém snazší, když bude jednodušší tu daň zaplatit, než se vystavovat nějakému problému, riziku, že na mě přijde kontrola z úřadu. Ale u nás to funguje přesně obráceně. Je to čím dál složitější, podává se čím dál víc daňových přiznání, zavádí se další pokladny a naopak to víc a víc motivuje, aby člověk z tohoto systému unikl. Aby daně neplatil. Protože musí dělat víc úkonů. To není motivace k tomu, aby podnikání bylo naopak čistší.

Je pravda, že řada osob samostatně výdělečně činných pak hovoří v tom smyslu, že jsou snad trestáni za to, že se snaží sami sebe uživit a nezůstat na krku systému sociálních dávek… Připomněla jste mi jeden výrok Miroslava Kalouska, který řekl minulý týden ve sněmovně směrem k panu Babišovi. Ten prý předešlé vlády kritizuje, že se o výběr daní snažily málo. Ale on se snaží a snaží a výběr daní má menší než ony, tak by se možná měl přestat tolik snažit… Je to v tom, co jste říkala, nebo tkví u něj problém ještě v dalších věcech?
Já myslím, že to mezi řádky zaznělo – zhoršuje se motivace. Čím víc se tlačí na represi, tím víc je snaha z toho systému vyklouznout. Čím víc se tlačí na živnostníky, tím více oni budou tlačit proti státu, a více riskují. A jedno konkrétní opatření, když to řeknu filozoficky, to nespasí. Musela by se změnit celá filozofie. Tedy zjednodušit tak, aby bylo snadné vyplnit jedno srozumitelné daňové přiznání jednou za rok tak, že se v něm nikdo nemůže seknout. Člověku se pak vyplatí daně platit, než riskovat, že k němu někdo přijde z finančního úřadu.

Chápu, že se pan Babiš neumí vcítit do role drobných živnostníků, ale neříkejte mi, že kolem sebe nemá dost ekonomů, odborníků, kteří mu osvětlí věci, do nichž se neumí vžít, jaký je svět OSVČ a nevysvětlí mu tyto principy?
A kdo z nich je živnostníkem?! Kdo z nich pracoval jinde, než třeba v bance, a trápil se s vyplňováním daňového přiznání? To je úplně stejné.

Ministr financí na jedné straně připravuje tvrdá opatření na živnostníky, aby z nich "vysál" více do státního rozpočtu. Na druhou stranu je evidentní jeho střet zájmů, kdy do jeho koncernů putují finance právě ze státního rozpočtu. Jak se na toto díváte?
Co k tomu říct… Ale asi když to nebude pan Babiš, tak to bude někdo jiný. My jsem se ve střední Evropě dostali do politického stavu jakési krize politiky jako povolání. Podobným stavem procházela i Itálie někdy v 80. letech. Jde o takové stádium, že kdyby se například pan Babiš rozhodl z politiky odejít, tak by jeho místo bylo asi rychle nahrazeno nějakým jiným politikem, u něhož by se také mluvilo o střetu zájmů. Nyní se prostě politici rekrutují z takových řad podnikatelů. Myslím, že je to období, které zase za pár, možná desítek let přejde. Stejně, jako přechází v Itálii. Vemte si třeba pana Berlusconiho. On je typický příklad. Také řadu let v politice vyhrával volby, a přitom se stále mluvilo, že má nějaké střety zájmů. Vít Bárta, to bylo něco podobného. Evidentně to u nás funguje tak, že člověk, který přijde z podnikatelského prostředí a posléze odejde, tak jeho místo je zabráno někým jiným, u koho veřejnost ve volbách získá dojem: To je podnikatel, umí řídit firmu, tak bude umět řídit i stát. Nářky nad střetem zájmů jsou pochopitelné, ten střet tam je, ale svým způsobem si to musíme odtrpět jako určité období vývojové, než se to zase změní. Moc se s tím asi dělat nedá v tuto chvíli.

To zní dost zoufale… Navíc lidé teď ve sněmovně slyší, že nebudou mít důchody, že si na ně musí ušetřit. Ale jak, když samoživitelky a děti se tu nechávají napospas, pan Babiš údajně nepodpoří vymahatelnost výživného. Senioři mají někteří tak málo, že prohledávají popelnice. Kdy tedy to všechno zoufalství pomine, to asi chtějí lidé slyšet…
Já myslím, že přijdou další volby a buď uspěje pan Babiš nebo někdo jiný s podobným náhledem na svět. Lidé budou třeba zase dva roky nadšení, potom zase otráveni, a tak se to bude opakovat několikery volby, kdy si budou říkat: My jsme zase vybrali špatně. Nakonec přijdou na to, že ta otrávenost pramení nikoli z politiky, ale ze sebe. Dokud nezměníme svůj způsob náhledu na volby, politiku, životy, tak otrávenost nepomine. Ne, že bych hájila politiky, ale těžko jim to dávat za vinu, když my jsme ti, kteří se na ně dívají jako na lidi, kteří umí vyřešit všechny problémy. Že umí podpořit ekonomický růst. Ale oni to neumí. Takhle to nefunguje. Oni nemají aparát k tomu, aby hospodářský růst zrychlili. To je ohromný omyl, iluze, které lidé podléhají. Sice existuje ekonomická teorie, které radí, jakým způsobem politici mohou skrze fiskální politiku hospodářský růst zrychlit, ale v praxi to nefunguje. Znechucenost veřejnosti je tak trošku zbytečná, protože dopředu bylo jasné, jak to dopadne.

Ale k čemu pak tedy máme ministerstvo financí s desítkami pracovníků, kteří by měli financím a ekonomice rozumět?
Pozor, existují dva pohledy na práci s rozpočtem – rozpočtový pohled a fiskální pohled. Obojí je něco jiného. Ten rozpočtový je o tom, že se musí nějak vybírat daně a z nich poplatit státní zaměstnanci, stavba silnic a podobně. Vedle toho je pohled fiskální, na který zaberou ti lidé ve volbách s pocitem, že se jim pomůže. Fiskální pohled znamená možnost ovlivňování hospodářského růstu – či ekonomiky obecně – skrze rozpočet. Třeba když ekonomika nefunguje, vydá se do ní víc peněz, ona se tak podpoří. Když bude přebývat, tak se naopak utáhne kohout a ekonomika se zchladí. To ti politici neumí a nedělají to. Ačkoliv ve volbách je to přesně to, co slibují. Že dokáží ekonomiku ovlivnit, zmírnit nezaměstnanost a podobně. Ale je to právě to, co přesně v naší republice chybí!

V březnu jste na svém blogu reagovala na jednu z myšlenek prezidenta Zemana. Podle něj by se u nás mělo začít eurem platit co nejdříve a dle toho hodlá jmenovat příští radu České národní banky k uspíšení… Vy ale nejste úplně kritička eura, proč s ním tedy nesouhlasíte?
To, že náš čas ještě neuzrál, souvisí s tím, že nemáme zharmonizovaný hospodářský cyklus s pevným jádrem eurozóny. Nevyvíjíme se stejně jako Německo, ale se zpožděním. Znamená to, že když pak eurozóna potřebuje zrychlit hospodářský růst či zpomalit… Nejsme zralí na to, abychom měli centrální evropskou banku a jednotnou měnu. Vedlo by to u nás k tomu, k čemu v Řecku. V okamžiku, kdy Německo už potřebuje trošku krotit, tak ten kompromis, který musí centrální banka volit, nevyhovuje nakonec vůbec nikomu. Až budeme zharmonizovaní a více propojeni na zahraniční obchod, v našem případě se jedná hlavně o Německo, teprve potom můžeme uvažovat o přijetí eura. Nyní by nám to hypoteticky mohlo uškodit. I když to říkám opatrně, protože zas tak velký dopad by to nemělo. My jsme taková středová země, kde by to ani zvlášť neublížilo, ani zvlášť nepomohlo. Proto koneckonců není důvod experimentovat.

vice-parlamentni-listy

Tagy: Česko česká ekonomika

Zdroje: Parlamentnilisty.cz