Dickens měl krkavců v průběhu času několik. Jeho oblíbeným jménem pro takového ptáka bylo Grip. Víme, že Gripové se v jeho domácnosti vystřídali minimálně tři a u některých historek vlastně není úplně jasné, o kterém z nich je řeč.

Možná tušíte, že viktoriánská epocha byla dobou, kdy se stále pohodlnější životní styl občas pojil s podivnými výstřelky, které nám dnes mohou připadat trochu morbidní. Tak se nám minimálně jeden z Dickensových krkavců zachoval do současnosti, neb po jeho skonu jej slavný spisovatel nechal vycpat a zasadit do obrazu. Ale taková byla tehdy móda - ostatně, někdy se uvádí, že Dickens prý měl otvírač na dopisy s rukojetí z packy oblíbené kočky...

Krkavec jako skvělý společník

Vycpaný Grip | zdroj: tisková zpráva Výběr krkavce jako domácího mazlíčka vlastně nepřekvapí. Všichni krkavcovití ptáci jsou proslulí svou inteligencí a největší z nich - majestátní a mohutný krkavec - možná ještě dvojnásob. Jsou schopni nesmírně komplikovaných úkonů, používání jednoduchých nástrojů, dokážou se naučit mluvit jako papoušci a dobře rozpoznávají lidské tváře.

Říká se, že Grip - ať už to byl kterýkoliv z nich – Dickensovi opravdu učaroval. Spisovatele doprovázel na jeho turné a i doma mu byl opravdovým společníkem.

Dickensovy děti jej prý neměly rády, neboť měl ve zvyku stavět se do role domácího pána a jak děti, tak rodinného mastifa štípáním odkazovat do podřízeného postavení.

Slavná inspirace

Grip vstoupil i do literatury. A jak zjistíme, ne jen jednou! V roce 1841 Dickens rozepsal román Barnabáš Rudge, v němž jedna z postav má u sebe vždy ochočeného krkavce.

Dochoval se dopis, v němž svého přítele informuje o práci na knize a kde s velkým nadšením popisuje, kterak postavu krkavce vymyslel jako důležitý literární prvek.

Skutečně, kdo knihu četl tak ví, že promluvám ptáka je věnována v klíčových chvílích pozornost, skoro jako by byl krkavec komentátorem stojícím mimo děj. Milovníci a chovatelé krkavců si navíc povšimli, že Dickens věnoval značnou pozornost popisům vnějšího chování ptáka - jak zní jeho hlas, jakým způsobem kráčí a podobně. Vtipné je, že tyto popisy naprosto přesně odpovídají skutečnému chování tohoto zvířete, což nám prozrazuje, že Grip byl svému pánovi při psaní pořád na očích.

A aby krkavčí stopa v historii literatury byla ještě výraznější, máme tu další historku. Postava mluvícího krkavce v úspěšné Dickensově knize učarovala jednomu americkému spisovateli. Když Charles Dickens navštívil USA, s tímto spisovatelem se sešel a Grips mu naprosto učaroval.

Ano, hádáte správně, byl to Edgar Allan Poe, jehož možná nejslavnější básní je dílo "The Raven". V češtině ho sice známe pod názvem "Havran", správně to ale má být "Krkavec". Grips se tak stal inspirací ne pro jednoho, ale hned dva literární krkavce – a ne jednoho, ale hned dva spisovatele. Inu, něčím si tu lásku Charlese Dickense, ehm, která vedla až k jeho vycpání, vysloužit musel.