Vlasta Chramostová se narodila 17. listopadu 1926 v Brně. Tam také po absolvování konzervatoře nastoupila do Svobodného divadla. V roce 1950 zakotvila v pražském Divadle Československé armády - dnešním Divadle na Vinohradech. 

Na vinohradské scéně ztvárnila řadu výrazných rolí - například Marii Stuartovnu, Roxanu v Cyranovi z Bergeracu, nebo kritiky oceňovanou Hanu Jelkesovou ve hře Noc s leguánem. 

V 50. letech byla manželkou ředitele brněnského rozhlasu Bohumila Pavlince, který upadl v nemilost po politickém procesu s Ottou Šlingem. Další těžkou ranou pak pro Chramostovou byla ztráta malého syna, který v roce 1963 zahynul při autonehodě. 

Chramostová si zahrála například ve snímcích Klapzubova jedenáctka, Až přijde kocour, Bílá paní a v roce 1968 ztvárnila také Lakmé ve slavném filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol. 

Roky v disentu 

Právě v tomto roce také pomáhala svému manželovi Stanislavu Milotovi pořizovat záběry okupantů po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Nesouhlas s událostmi dala najevo vystoupením z KSČ a odchodem z vinohradského divadla. Dostala zákaz vystupování a začal její disidentský život. 

Chramostová začala s přáteli organizovat bytové divadlo. Byla také signatářkou Charty 77. V dubnu 1989 byla odsouzena k podmíněnému trestu za Prohlášení k Palachovu týdnu. O několik měsíců později se stala jednou z osobností listopadu 1989. 

V 90. letech se její jméno objevilo na neoficiálním seznamu spolupracovníků StB. Chramostová přiznala, že v 50. letech podepsala vázací akt. 

V roce 1991 se stala stálou členkou činoherního souboru Národního divadla, roku 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla. Vrátila se i k filmu. Za roli ve snímku Kuře melancholik byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli, nominaci získala i za roli ve filmu Je třeba zabít Sekala.