Obhajoba požadovala, aby NS vrátil případ k novému projednání u odvolacího Vrchního soudu v Praze. Soudci ale nenašli důvod k zásahu. Verdikt prý netrpí žádnými vadami a uložení nejpřísnějšího trestu, doživotního vězení, je řádně odůvodněné. 

Romana Z. podle obžaloby 2. září 2011 napadla v rodinném domě postupně své čtyři děti ve věku od dvou měsíců do osmi let. Tři z nich zabila nožem, čtvrté udusila. Pak se pokusila spáchat sebevraždu, na místo ale dorazili policisté a zdravotníci, kteří ji zachránili. Obžalovaná před soudy tvrdila, že si ze svého života vybavuje pouze útržky vzpomínek, na děti ani na svůj čin si údajně nepamatuje. 

Podle znalců chtěla žena kvůli problémům v osobním životě spáchat takzvanou rozšířenou sebevraždu a kromě sebe zaútočila i na své nejbližší. Z posudků zároveň vyplývá, že ztrátu paměti předstírá, duševní poruchou netrpí a v době činu byla příčetná. Ženina obhajoba ovšem závěr o příčetnosti zpochybňovala a žádala revizní posudek. 

Soudy v Hradci Králové i Praze dospěly k závěru, že vina matky je jednoznačně prokázána. Přesný motiv se však zjistit nepodařilo. U dvou z obětí soud vyhodnotil, že je matka usmrtila zvlášť surovým způsobem. Kromě toho, že jim podřízla krk a přeřezala žíly a tepny na obou zápěstích, jim způsobila i další bodné a řezné rány. 

Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu se nelze odvolat. V úvahu připadá pouze ústavní stížnost. Romana Z. by ale musela argumentovat nějakým porušením svých základních práv.