Schopnost rozdělávat a ovládat oheň lidem neumožnila jen vybranější stravovací návyky, ale přispěla i k rozvoji kultury, tvrdí Wiessnerová, která půl roku podrobně pozorovala průběh dne u Křováků kmene Ju/'hoansi z pouště Kalahari.

U večerního ohně se lovci a sběrači mohli věnovat svému společenství, aniž by zanedbávali produktivní činnosti během dne. Večery u ohně se tak staly důležitým stavebním kamenem pro rozvoj společenských kultur a kulturních institucí, napsala Wiessnerová.

Vědkyně zjistila, že 75 procent všech rozhovorů za denního světla příslušníci kmenů věnují organizaci práce, případně regulaci sociálních vztahů. Ve večerních hodinách se však témata hovorů výrazně proměnila. Přes 80 procent jich najednou tvořila vyprávění o zážitcích, které přinesl den. Kromě toho se tancovalo, zpívalo a prováděly se náboženské obřady. Pro spolužití jsou přitom právě tyto činnosti velmi důležité.

U večerního ohně se upevňují a předávají kulturní hodnoty a normy. Předávání přitom probíhá i mezi lidmi různých kultur, domnívá se americká vědkyně. Její pozorování prý ukazují, jak velký význam mělo ovládání ohně pro sociální a kulturní evoluci.

Odvozovat z pozorování dnešních domorodých kmenů život v pravěkých společnostech lze jen přibližně, ale písemné zdroje z té doby neexistují a archeologické nálezy dokumentují především pracovní život někdejších lidí. O jejich náboženství, společenském uspořádání a kontaktech mezi jednotlivými skupinami toho vědci mnoho nevědí, píše agentura DPA.

Také většina studií na téma význam ohně pro pračlověka se zabývala spíš praktickými otázkami, jako je dopad na výživu. Někteří vědci, jako antropolog Richard Wrangham z Harvardovy univerzity, pak vaření pokládají za klíč k evolučnímu úspěchu člověka.