Sázková kancelář Fortuna na něj už před vyhlášením kandidatury vypsala lepší kurz než na svého bývalého spoluvlastníka Michala Horáčka, který je aktuálně až třetí v pořadí za Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem. Čtvrtým je Petr Robejšek a teprve až na pátém místě figuruje ministr obrany Martin Stropnický. Drahoš se tak velmi rychle - dokonce ještě než svou kandidaturu vůbec potvrdil - stal jedním z favoritů prezidentské volby.

Přispělo k tomu zřejmě to, že seriózních kandidátů se šancí na úspěch zatím mnoho není. Z čeho ale pramení představa, že chemik Drahoš je tak vážným vyzyvatelem současného prezidenta? Proč by měl zrovna on Zemana porazit a stát se hlavou státu?

Řada osobností veřejného života i politiků Drahošovu kandidaturu vítají či ho dokonce podporují. Objevují se rovněž lidé, kteří na jeho potenciální kampaň chtějí přispět i finančně jako například podnikatel a zakladatel společnosti Jablotron Dalibor Dědek.

Ve prospěch Drahoše hovoří to, že působí reprezentativně a důvěryhodně. Je vzdělaný a kultivovaný a má za sebou působení ve vysoké vědecké funkci, ve které musel dokázat své manažerské a komunikační dovednosti a v níž se také dostával do styku s mnohými politickými představiteli a podnikateli, z čehož může těžit.

Distingovaný a uměřený

Bývalý předseda Akademie věd ČR tak má mnohé předpoklady pro výkon prezidentského mandátu. Prezidentem by byl patrně distingovaným a uměřeným. Neměl by potřebu na nikoho dělat ramena a zkoušet, co všechno Ústava snese a kam až jako hlava státu může zajít.

To vysvětluje, proč může být lákavé pro část společnosti nebo přesněji pro určité kruhy Drahoše podporovat a volit. Díky tomu zřejmě nebude mít problém získat peníze na kampaň a dát dohromady potřebný tým spolupracovníků a dobrovolníků. To však stále není odpověď na otázku, proč by měl být zvolen příštím prezidentem.

Nejdůležitějším faktorem volby hlavy státu bude, zda se stejně jako v roce 2013 z prezidentských kandidátů vydělí dvojice těch, jež budou vyčnívat nad všemi ostatními a kteří jak v prvním, tak v druhém kole volby osloví srovnatelně velké množství občanů. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg tak před čtyřmi lety měli v prvním kole každý přes 1,2 milionu hlasů, kdežto další v pořadí Jan Fischer a Jiří Dienstbier jen něco přes 800 tisíc.

Největší riziko, které Drahošovi hrozí, je, že ho potká osud právě bývalého předsedy Českého statistického úřadu Jana Fischera. Jejich profil je podobný. Ani jeden z nich není nositelem politického tématu, které by ve společnosti výrazněji rezonovalo.

Neznámý Jiří Drahoš

Drahoš možná působí šedivějším a serióznějším dojmem, Fischer zase na rozdíl od něj měl za sebou v době své kandidatury dokonce působení na postu premiéra v úřednické vládě, kde se těšil mimořádné oblibě. Obecně lze říci, že na tom byl Jan Fischer v porovnání s Jiřím Drahošem lépe, protože ho veřejnost už velmi dobře znala.

Nevíme, jak přesně se Drahoš v prezidentské volbě projeví, nakolik mu sedne předvolební kampaň, zda se uvolní, bude přirozený a celkově se vyhne stereotypu nudného a škrobeného akademika, a přitom si nebude hrát na něco, čím není, a tlačit se do role, která mu není vlastní.

Kromě toho není jasné, v jaké společenské a politické situaci se příští volba hlavy státu uskuteční. V roce 2013 se Miloš Zeman mohl vyhranit vůči nepopulární Nečasově vládě. To, že se jeho hlavním protikandidátem stal právě ministr této vlády, toto vymezení se jen potvrdilo a zvýraznilo.

Po říjnových volbách do sněmovny se může ustavit vláda, ke které bude mít Miloš Zeman relativně blízko a nebude mít potřebu se vůči ní vymezovat. Možná dokonce vznikne vláda, která bude společně s prezidentem vytvářet jeden mocenský blok.

Politická situace se může vyvinout různě. Pravděpodobné ovšem je, že Zeman bude důležitým aktérem, který se stane spolutvůrcem toho, jaká vláda či vládní koalice se po volbách zformuje.

Emoce na prvním místě 

Pro Zemanova protikandidáta to může být příležitost postavit se do opozice vůči prezidentovi, případně i nově vzniklé vládě. To mu sice nemusí zaručit zvolení, ale postup do druhého kola ano. Zatím si lze jen obtížně představit, že by toho dokázal využít Jiří Drahoš, a jak by vystupoval jako ostrý a neústupný kritik prezidenta Miloše Zemana či premiéra Andreje Babiše, vyloučit to však nelze.

Tato pozice může naopak sednout Michalu Horáčkovi, který má na rozdíl od Drahoše řadu výhod i nevýhod. Zemanův tým na něj může snadno útočit a poukazovat na to, že zbohatl na sázkovém byznysu a je ztělesněním toho, co prezident nazývá pražskou kavárnou.

Horáček je sice v tomto smyslu vystaven útokům více než Drahoš, který takto zjevné slabiny nemá. Každý, kdo je vystavený útokům, je však může obrátit ve svůj prospěch. Na koho je útočeno, ten musí někomu za útok stát, a to následně potvrzuje a zesiluje jeho vlastní pozici.

Na koho se v prezidentské volbě neutočí, ten jako by nebyl. Michal Horáček zatím dělá vše proto, aby byl vnímaný jako hlavní oponent Miloše Zemana. Když Zeman oznámil obhajobu svého mandátu, Horáček mu vzápětí vystavil účet "za všechny ty virózy, urážky a lži, kterými poškozoval všechny občany včetně svých někdejších voličů".

Horáček navíc už několik měsíců dělá kampaň, objíždí města a vesničky, pořádá debaty, a je mnohem známější než Drahoš. Ten sice svou kampaň brzy rozjede, ale dohnat Horáčkův náskok nebude snadné.

Lze proto očekávat, že Drahošova strategie nebude spočívat v tom, že by se vůči Zemanovi přímo vymezoval, nýbrž s pomocí svých podporovatelů a známých osobností upevnil svůj obraz jako nejvážnějšího kandidáta pro velkou část společnosti. Může se mu to povést, jako se to povedlo Janu Fischerovi, ale s blížící se volbou se podobně jako u Fischera může ukázat, že tato představa nestojí na pevných základech.

Přesto mohou sílit tlaky na to, aby se Horáček své prezidentské kandidatury vzdal ve prospěch Jiřího Drahoše, aby se netříštily síly, protože Drahoš má přece větší šanci Zemana porazit než Horáček, to ovšem nebudeme vědět dříve, než ta situace opravdu nastane.

Michal Horáček by na podobné výzvy neměl reagovat, při vedení své kampaně ale musí neustále myslet na to, že Miloše Zemana nelze porazit jen negativní kampaní. Nakonec stejně půjde o to získat si na svou stranu emoce voličů.