Podle organizátorů je smyslem pouti sblížení a posílení vzájemného přátelství mezi Čechy, Němci a Poláky. "Na tomto území, v Sudetech, patříme opravdu všichni k sobě," řekl duchovní správce poutního místa Gustav Heřman Rakowski. Dodal, že na pouť přijeli i lidé z dalekých míst, řada z nich ze zahraničí. Tradičně nejpočetnější zahraniční skupinu poutníků tvořili Poláci, slyšet však byli i Němci. 

"Bylo to moc příjemné, lidé byli nadšení," popsal atmosféru pouti Rakowski. Přestože celou noc i ráno na Jesenicku pršelo, lidé se od návštěvy pouti odradit nenechali. Věřící dříve vycházeli společně od zlatohorského areálu Bohemy po 3,5 kilometru dlouhé křížové cestě vedoucí lesem. Letos program začal až na poutním místě. Součástí byla společná modlitba a po ní mše, kterou tradičně sloužili zástupci církve ze všech tří zemí. Letos ji vedl kardinál Dominik Duka, nechyběli ani ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz či opolský biskup Andrzej Czaja. Podle Rakowskiho na pouť přišlo asi 150 kněží. 

Zázrak v roce 1647

Historie poutního místa, kam před druhou světovou válkou přicházelo ročně na 100.000 věřících, začala v roce 1647. Tehdy tu podle legendy byla z vyšší moci před švédskými vojsky zachráněna matka a její právě narozené dítě. Od té doby lidé z blízkého i dalekého okolí vzývali na tomto místě Pannu Marii jako pomocnici a ochránkyni nenarozeného života. Nejprve se lidé klaněli obrazu pověšenému na stromě, poté vznikl poutní obraz a v polovině 18. století tu byl vystavěn kostel. O sto let později komunistická moc poutní místo zavřela. Obraz putoval po okolních farnostech, podařilo se ho tak zachránit pro lepší časy. 

Kostel Panny Marie Pomocné musel být ale vybudován znovu. V roce 1973 ten původní dal komunistický režim srovnat se zemí. Nový kostel vznikl péčí sdružení pro obnovu tohoto místa a byl postaven za 25 milionů korun z darů věřících. Novodobá historie poutí ve Zlatých Horách se píše od roku 1995, kdy byl nový chrám vysvěcen.