Kabinet podle očekávání podrželi koaliční partneři z autonomistické Ligy severu. 

Berlusconi poté v projevu v Senátu prohlásil, že by bylo pošetilé svrhnout jeho vládu dva roky před koncem řádného mandátu. Zdůvodnil to tím, že země by upadla do hospodářského chaosu a stala by se lovnou zvěří pro finanční spekulanty. Jedině jeho kabinetu se prý daří jejich útoky odrážet a udržovat si důvěru mezinárodních finančních trhů. 

Berlusconi chystá plán úspor

Zadlužená Itálie se sice zatím nedostala do obtíží zavánějících bankrotem jako Řecko, Portugalsko nebo Irsko, ale její situace není růžová. "Vláda bude ve své rozpočtové politice plnit závazky dohodnuté s Evropskou unií, italskými střadateli a mezinárodními investory," podotkl Berlusconi. Znamená to, že do konce června jeho kabinet předloží plán úspor, jež mají v letech 2013 a 2014 přinést kolem 40 miliard eur (skoro 970 miliard korun). 

Za tři roky 44 hlasování o důvěře!

V již 44. hlasování o důvěře týkajícím se současného kabinetu, který vznikl v květnu 2008, se pro jeho zachování vyslovilo 317 poslanců, 293 bylo proti a dva se zdrželi hlasování. Spolu s důvěrou odsouhlasili poslanci návrh zákona o dalším rozvoji země, který předpokládá například zavedení některých daňových úlev či pobídek pro podnikání na chudém jihu. 

Liga severu vyvinula na Berlusconiho tlak, aby ukončil vojenskou účast Itálie na operacích v Libyi, přesunul alespoň část některých ministerstev do severoitalského Milána a také přistoupil ke snížení daní. 

Slib daňových reforem

Berlusconi slíbil, že předloží návrh daňových reforem v průběhu léta. "Reforma daní nevyvolá díru v rozpočtu," prohlásil premiér. Zároveň vyšel vstříc požadavkům ligy, když řekl, že si jeho spojenci zaslouží "spravedlivou dávku regionální autonomie", kterou ale zatím nekonkretizoval. 

Ujistil rovněž, že se s ligou v zásadě dohodl na ústavní reformě, která má snížit počet členů parlamentu, umožnit vznik federálního Senátu a posílit pravomoci vlády. 

V květnových volbách přišla Berlusconiho strana Lid svobody po osmnácti letech o kontrolu nad Milánem a neuspěla ani v Neapoli a v dalších dvou významných městech. V červnových referendech Italové odmítli návrat k jaderné energii, privatizaci vodních zdrojů i částečnou trestní imunitu pro předsedu vlády a ministry.